Mezilelek 2021 v Brně
aneb
Návštěvou u Kouniců, kde visí i „Babiš“
 


     S letošním Mezilelkem poněkud zatočily viry. Už deset dní před termínem začal hrozit tu covid v rodině, tu viróza Lelkovnic, až jsme se obávaly, že tentokrát se nad brněnským setkáním zavře voda.
     „Doufám, že Lelek vystoupí na chvíli ze svého hydrometeorologického stanoviště a skákne taky do ordinace a fšecko pořeší,“ zadoufala v mailu Blanka. Když jí pak viry výlet do Brna zhatily, vystoupila na Lelkovu obranu: „Buďme k němu shovívavé, taky už má svoje roky a nemůže pořád dělat šampiona.“
     Měla pravdu. Pokud jde o starost o počasí, což je jeho doména, Lelek nadále zůstal šampionem. Deštníky jsme nepotřebovaly a některé z nás chodily místy jen v tričku.
     Chyběla Blanka a Hana, obě stižené nemocí. Ta ostatně (v podobě covidu) skolila i Libu D., která by ovšem s ohledem na starost o maminku stejně nepřijela. Na celý víkend nemohla přijet ani Zoja, a tak jsme po krátké poradě na téma zrušení Mezilelka zvolily jinou variantu: na poslední chvíli jsme odřekly jeden apartmán s tím, že do většího se nás i s přistýlkou vejde šest a Naďa odejde na noc k sestře. Nakonec jsme se ovšem do apartmánu vešly všechny, neb Naďa si od syna přinesla spacák a spokojeně spala v obýváku na zemi.
     Lelek má ve zvyku chystat si pro nás vedle epesního počasí i drobná překvapení. Často je posílá přes dvojici našich keškařek Naďu a Libu. Ty většinou přijíždějí na Lelka i Mezilelka v předstihu, aby si zalovily. Letos měly v pátek ráno namířeno za keškami na Obřanské hradisko a při jízdě na konečnou čtyřky jim Lelek poslal do cesty drobnou starou paní. Vyzvídala, kam mají s těmi batohy a holemi namířeno, a pak projevila přání vydat se příště na výlet s nimi.
     „To nepůjde, my nejsme zdejší.“
     „A odkud jste?“ ptala se paní.
     Při názvu Libina Havířova se rozzářila a pravila: „Tam bydlí syn mého bratra Rudolf Kleszcz! Neznáte ho?“
     Dámy zbystřily a informovaly paní, že jsme krátký čas chodily na střední školu s nějakou Jitkou Kleszczovou.
     „No to je moje mladší sestra!“ zvolala paní seslaná do tramvaje bohem Lelkem. O Jitce pak sdělila, že se vdala až v 65 letech a že je nějak psychicky nemocná.
     V penzionu na Dvořákově se po těch letech cítíme jako doma, vždyť střechu nad hlavou nám poskytl už popáté. Výtah jezdil, lednice zaplněna, hostinu obohatily výpěstky z Koláčkovic a Křivánkovic zahrádky. Páteční diskusní klub odpovídal našemu pozdnímu věku: vévodily mu zdravotní potíže, až jsme tématu nakonec musely vyhlásit STOP!
 

     Sobota patřila výletu do nedalekého Slavkova, do zámku rodu Kouniců, kde se po vítězné „bitvě tří císařů“ ubytoval i Napoleon. Zaujal nás zejména obří obraz jednoho ze slavných předků rodu (bohužel jsem si nezapsala jméno), kterému se poněkud podobá někdejší nechvalně známý předseda vlády a současný opoziční „bylolípák“ Andrej Babiš. Na jeho účet zazněla špičková glosa víkendu. Když jsem se později dotazovala, jak se jmenoval sál, kde visel ten Babiš, ozvala se s radostnou nadějí v hlase Dvořa:
     „On už visí?“
     No nevisí, ale senátní volby projela bylolípácká nestrana jednoho muže skvostně. Hezky jsme to oslavily, podobně jako přesně před rokem výsledky voleb parlamentních. Co volby, to nějaké naše Lelkování.
     Do Slavkova za námi dorazila Zoja a cestou z nádraží nás vespolek velmi pobavila výloha obchůdku, z níž na nás koukaly dvě kozy! Tradice zachována, rohatce nepochybně zařídil ten náš (téměř) všemohoucí nahoře…
 

     Uspokojeny prohlídkou zámku a přilehlého parku, kde ti zdatnější pomohli keškařkám poznávat stromy, jsme si vyšláply na oběd do hotelu Austerlitz na golfovém hřišti a poté do cukrárny. Cestou zpět do Brna jsme si pak ve vlaku pěkně popovídaly s paní průvodčí, která po nás chtěla občanky, aby si ověřila oprávněnost našich stařecky slevových jízdenek. To vždycky potěší, že… Ještě pár let a každému bude hned jasné, že na ně máme nárok…
     V neděli jsme si zašly do Moravské galerie na expozici Brno, předměstí Vídně, na přilehlém náměstí obhlédly demonstraci proti válce na Ukrajině a pak nás, jak už velí tradice, polkla hospoda U třech čertů s opulentním obědem. Čerti se svým nářadím jsou tam všudypřítomni, dokonce i na talíři s dezertem!
 

     Oběd u čertů bývá zlatým hřebem Mezilelka díky přítomnosti Pana profesora! I letos nám prokázal tu čest; tradici neporušil a přišel s námi poobědvat a povyprávět. Děkujeme a doufáme, že „příští rok ve stejnou dobu“…
     Aby to vyšlo, je nezbytné řídit se radou z Blančina čtyřverší:
         „Každého dne si vážit,
         být stále fit se snažit,
         tak vznikne nám všem nárok,
         setkat se zase za rok.“
     S Panem profesorem za rok, my ostatní už koncem května 2023 u Liby P. ve Štramberku!
  
                                                            © Staňa 2022

 
Fotky: Liba P., Staňa 
Čas: Čas: 30. září – 2. října 2022
Místo:  Místo:  Brno 
Scénář, režie, výprava:  fšichni 
Zajištění epesního počasí a drobných překvapení: bůh Lelek


Osoby a obsazení:
Prof. Vít Závodský j.h.
Bývalá studentka 1:  Liba Poliačiková 
Bývalá studentka 2:  Draha Nečasová (Křivánková)
Bývalá studentka 3:  Staňa Tesařová spací (Rybičková)
Bývalá studentka 4:  Alena Pučánová psací –  nyní The Scriber  (Valtrová)
Bývalá studentka 5:  Jitka Dvořáková Dvořa (Wernerová)
Bývalá studentka 6:  Naďa Totušková (Koláčková)
Bývalá studentka 7:  Alena Šikulová (Jindrová)
Bývalá studentka 8:  Zoja Hanáková (Chodúrová) – obsazení jen v sobotu

Omluvena:
Bývalá studentka: Hana Šindelářová (Binderová)
Bývalá studentka: Liba Dudková (Fráňová)
Bývalá studentka: Blanka Malá (Auská)