Mezilelek 2021 v Brně
aneb
Vzhůru do katakomb
Do letošního Mezilelku malinko zasáhly parlamentní volby. Jindy se sjíždíme v pátek, ale některé z naší party odmítly volit mimo domov; chtěly doma podpořit místní kandidáty své strany. Nabízelo se tedy jednoduché řešení: třídenní setkání jsme zahájily až v sobotu a končily v pondělí. Společně jsme mohly oslavit nadějný výsledek voleb, v nichž ANOfirma těsně prohrála, a o dramatickou zápletku se zároveň postaral hradní Zloman, když ho alkoholem prolité zdraví zradilo a poslalo na ARO. Lepší timing si vybrat nemohl. Dobře naladěny z celkové situace jsme si Mezilelek náležitě užily.
Neradostnou skutečností byla jen trojí absence – Zoje překazila Mezilelek operace palců, Liba D. se musela starat o maminku a rodinu a Libu P. sklátila viróza. Z virózních důvodů hrozila ještě absence Nadi a mě, ale na poslední chvíli jsme se přece jen zvetily, takže tým se nakonec u Dvořáků sešel v sestavě okteta. Trochu jsme některé remcaly na adresu boha Lelka, že se mohl víc snažit a investovat i do našeho zdraví, ale byly jsme usměrněny, že Lelek má v kompetenci pouze epesní počasí. A v tomto bodu odvedl opět excelentní výkon včetně toho, že v pondělí už mělo pršet, a nepršelo. Jeho nasazení ostatně ocenila už v předstihu Hanka, když nám den před akcí poslala zprávu v hantecu:
„Lelek už fachčí. Zoncna rumpluje jak sviňa.“
V Dvořákovic penzionu se za ty roky cítíme jako doma; pokaždé bydlíme až v pátém patře, což při pohledu schodištěm vzhůru vypadá, že lezeme do věže. Tentokrát jsme lezly doslova, protože penzion nám připravil nepříjemné překvapení: nefungoval výtah. Funěly jsme vzhůru a brblaly; a nebyla by to Naďa, kdyby na tristní situaci nenašla pozitivum.
„Každý schod znamená tři minuty života navíc,“ pravila stoupajíc schodištěm. Plyne z toho, že nám letošní Mezilelek prodloužil život o pěkných pár hodin…
Na každém Mezilelku si ordinujeme nějaký program: už jsme šly z Obřan do Bílovic, prohlédly si slavné vily Tugendhat, Stiassni, Löw-Beer a Jurkovičovu vilu. Letos jsme měly v plánu zajet do kláštera Porta Coeli u Tišnova, ale zjistily jsme, že se v klášteru už půl roku neprovádí; skončily bychom u jeho brány. Jiné cíle jsme postupně zavrhly i „díky“ nedobrému zdraví některých členů týmu a nakonec jsme se vypravily nejdál na Petrov. Ponejvíce jsme se pohybovaly v okruhu asi půl čtverečního kilometru kolem Zelného trhu. V pátek jsme zamířily do katakomb, o kterých jsme v dobách svých studií neměly tušení, a v sobotu jen o kousek dál do hrobky kapucínů.
Skoro víc než vysušení mrtví mniši nás vzápětí zaujala vedlejší výstava Leonardovy stroje. Dřevěné a plně funkční modely byly fascinující stejně jako podrobný výklad jejich stavitele Miroslava Mužíka. Věnoval se nám půl hodiny, předvedl fungování modelů a Naďa pod jeho vedením dokonce složila most bez použití jediného hřebu!!!
V pondělí jsme si pochutnaly na tradičně skvělém obědu U tří čertů a společnost nám opět dělal vzácný host – Pan profesor Vít Závodský. Popsal nám divadelní život v Brně i čerstvou zkušenost se sezením ve volební komisi. Doufáme, že za rok opět na shledanou – tentokrát už v prvním říjnovém víkendu!
Předtím je ovšem na programu klasické Lelkování. Po dlouhém zvažování, jakou destinaci zvolit, se úkolu ujme Blanka a pozve nás v posledním květnovém víkendu roku 2022 do Hory Kutné!
© Staňa 2021
Fotky: Hanka, Staňa
Čas: Čas: 9. – 11. října 2021 Místo: Místo: Brno Scénář, režie, výprava: fšichni včetně boha Lelka Osoby a obsazení: Prof. Vít Závodský j.h. Bývalá studentka 1: Hana Šindelářová (Binderová) Bývalá studentka 2: Draha Nečasová (Křivánková) Bývalá studentka 3: Staňa Tesařová spací (Rybičková) Bývalá studentka 4: Blanka Malá (Auská) Bývalá studentka 5: Alena Pučánová psací – nyní The Scriber (Valtrová) Bývalá studentka 6: Jitka Dvořáková Dvořa (Wernerová) Bývalá studentka 7: Naďa Totušková (Koláčková) Bývalá studentka 8: Alena Šikulová (Jindrová) Omluvena: Bývalá studentka: Liba Poliačiková Bývalá studentka: Liba Dudková (Fráňová) Bývalá studentka: Zoja Hanáková (Chodúrová)