|
Něco mezi Lelkem a Mezilelkem, možná Coronalelek, případně Lelek speciál. Tím vším by mohl být letošní díl seriálu započatého v roce 2005 na Bunči a rozšířeného o deset let později o Mezilelek v Brně. Seriálem nám nepěkně zamíchala celosvětová epidemie coronaviru: na obličej nám nasadila roušky a do hlavy obavu, aby nás covid 19 neposlal do karantény, v horším případě do postele, do nemocnice nebo ještě dál. Květnové Lelkování 2020 u Dvoři na Hané jsme tedy pro jistotu zrušily a veškeré naděje na letošní setkání naší jedenáctky upnuly na tradiční podzimní Mezilelek. Pouhý víkend nám ale za těchto okolností připadal málo a tři noclehy v Brně zase jako moc velký útok na peněženky. A pak dostala Draha spásný nápad, že naplánovaný výjezd z Brna na Babí lom, který měla na letošním Mezilelku organizovat, rozšíříme na mimořádné setkání v jejím téměř rodném Blansku. Čtyřdenní délka ukazuje na Lelkování, časně podzimní termín plus oběd s Panem profesorem zase na Mezilelek. Prostě zvláštní vydání našeho „oduševnělého hodokvasu“. Sjížděly jsme se postupně, v penzionu U Golema jsme obsadily celý domek i s kuchyňkou, která sloužila jako tradiční diskusní klub. Ve čtvrtek večer nám Draha poskytla komentovanou prohlídku Blanska a v pátek dopoledne jsme vláčkem odfičely do města svých středoškolských studií. Zastávka první: pekelná čertí hospoda a v ní oběd s Panem profesorem. Je nám ctí, že si na nás ve svém nabitém programu opět udělal čas, i když po hodině pospíchal na předpremiéru k Mrštíkům. Prorokoval, že tam možná usne a že si o nás nechá zdát. Doufáme, že to nebyly sny o zkoušení před tabulí ze znalostí Balajky s brkem. Zastávka druhá měla punc nostalgie: vypravily jsme se do naší školy na Filipínského ulici, kde už dávno sídlí jiná vzdělávací instituce – Veřejně správní akademie a v přízemí církevní základní škola Filipka. Hanka domluvila prohlídku; ujal se nás vedoucí kanceláře ředitele Ladislav Pěnčík a protáhl nás všemi učebnami i kabinety; dokonce i na dvůr nás vzal. Chodba nám připadala nějak užší, než si ji pamatujeme, a o bočním vchodu do budovy některé z nás neměly tušení, anebo se z paměti po těch letech spíš vytratil. Trochu se nám tajil dech dojetím, když před námi průvodce otevíral dveře naší třídy, kde jsme tři roky sedávaly a nakonec i maturovaly. Tabule i lavice jsou nové, ale genius loci zůstal. Chvíli jsme v lavicích poseděly, před tabulí se vyfotily a zamáčkly slzu při vzpomínce na spolužáky, profesory a vlastní mládí. Sladkou tečku jsme si dopřály v nové kavárničce Take 5 hned naproti; stačilo přejít křižovatku a mohly jsme se nad atopresem dál kochat pohledem na zašlou školní fasádu, která pamatuje naše časy. Za rok už bude pohled asi jiný; škola má dostat nový kabát. Na sobotu si Draha připravila epesní výlet z Vranova na Babí lom s rozhlednou, kamž vedla cesta necesta přes skály, šutry, průrvy a strže. Několik invalidních jedinců šlo raději oklikou, přičemž zabloudili a oklika se jim poněkud protáhla. Z rozhledny jsme přehlédly překrásný kraj vůkol a výlet završily vynikajícím pozdním obědem v Hořicích. Než jsme tam dvěma auty dorazily, část výpravy, neznalá místopisu, se ztratila, protože Draha jela před námi příliš rychle a zanechala nás bloudící krajem… Před jednou křižovatkou jsme zastavily a zeptaly se na cestu do Hořic pána se zmrzlinou. Někdo v autě vyslovil obavu, aby nás neposlal do Blančina rodiště v Čechách. Neposlal… V neděli po snídani jsme naskládaly tašky do aut a vydaly se na místní zámek, kde dřív po léta sídlila i městská knihovna a v ní ve špatně vytopeném dětském oddělení zmrzala i Draha. Prohlédly jsme si zdejší zajímavé výstavy a s vynikající průvodkyní také historické interiéry. Během prohlídky jsme vyslechly i příběh hannoverské šlechtičny Karoliny Meineke, která se mohla stát anglickou královnou. Tajně si ji totiž vzal budoucí britský král Vilém IV. Na nátlak královské rodiny bylo manželství rozvedeno a dáma se později vdala za lékaře, který pracoval pro hraběte Salma v Blansku. Zemřela na zdejším zámku při návštěvě dcery. My jsme zámek opustily všechny v relativním zdraví a nastalo loučení. Za prima zážitky jsme děkovaly Draze a Hance, potažmo i našemu bohu Lelkovi, který, jak je jeho dobrým zvykem, to všechno jistil shůry naprosto epesním počasím. Zvlášť u vědomí toho, jaká slota a sibérie panovala o víkend později, je třeba mu vzdát hold. Už aby pomalu sbíral síly na další díl: jeho pomoci bude třeba od 27. května 2021 u Dvoři na Hané. Vedle oblohy musí vymést a zneškodnit i virus, pokud tento do roka nezmizí. Dvořa je optimistka a slibuje čistou hanáčtinou: „Defčiska, Lelek bode!!!! Beť nás strašijó, jak chcó.“ © Staňa Fotky: Liba , Hanka, Staňa, Zojka Čas: čtvrtek 24. září – neděle 27. září 2020 Místo: Blansko Scénář, režie, výprava: Draha Nečasová a Hana Šindelářová Podíl na výpravě (zajištění epesního počasí): bůh Lelek Osoby a obsazení: Bývalá studentka 1: Hana Šindelářová (Binderová) Bývalá studentka 2: Dr.AHA Nečasová (Křivánková) Bývalá studentka 3: Liba Poliačiková Bývalá studentka 4: Staňa Tesařová spací (Rybičková) Bývalá studentka 5: Blanka Malá (Auská) Bývalá studentka 6: Alena Pučánová psací a prací - nyní The Scriber (Valterová) Bývalá studentka 7: Jitka Dvořáková Dvořa (Wernerová) Bývalá studentka 8: Naďa Totušková (Koláčková) Bývalá studentka 9: Zoja Hanáková (Chodúrová) Bývalá studentka 10: Alena Šikulová (Jindrová) Pan profesor Vít Závodský j.h. Omluvena: Bývalá studentka: Liba Dudková (Fráňová) |