Lelkování 2023 ve Štramberku
aneb
Ušatá vůně vůkol
Na náměstí ve Štramberku si připadáte jak v cukrárně pod širým nebem. Vůně místní ušaté speciality se line ze všech stran; pekárna je na každém rohu. Můžou za to Tataři, kteří sem v roce 1241 vpadli, kořistíce boltce místních padlých křesťanů. A zase neslavně odtáhli, což místní slaví svéráznou dobrotou.
Naše lelkovní parta přitáhla o nějakých osm set let později a na uši jsme měly spadeno taky. Ovšem na ty sladké, perníkově štramberské. A na srandu, která je na Lelku všudypřítomná. Už cestou do Štramberka bylo ze zpráv na lelkovním WhatsAppu zřejmé, že sranda chybět nebude.
Alča Š: „Já sedím ve vlaku směr Brno-Štramberk.“
Hanka: „A nejsi tu s námi? My jedeme s RegioJetem.“
Alča Š: „Já taky, kde sedíte? Já ve druhém voze.“
Hanka: „My taky, sedadla 2 a 3.“
Alča Š: „Já mám sedadlo 11. To jste asi za mnou.“
O tři minuty později:
Dvořa: „Už jste se našly?“
Alča Š: „Ještě ne.“
Hanka: „Ne. Bůhví, kde ta Alča je. Na sedadle 11 je cizí paní.“
Alča Š: „Já jedu asi až vlakem za vámi. Jsem teprve ve Vyškově.“
Hanka: „Aha. To bude tím.“ (plus smějící se smajlík se slzou v oku)
Klikatými uličkami městečka, které vypadá jak dřevěný skanzen, jsme nakonec všechny zdárně dorazily na Kopec 82, velmi to příhodnou adresu pro penzion Bílá hora. Domeček máme samy pro sebe a z terasy je dechberoucí výhled na místní dominantu - Štramberskou trúbu. Kopců je ve Štramberku vícero a na každý jsme postupně vylezly: na hrad s Trúbou, na Kotouč i na Bílou horu s rozhlednou. Kam jsme šláply, tam schody. Na rozhledně jich bylo 136.
Naďa neopomněla zdůraznit, že co schod, to tři minuty života navíc. Mimo to doporučila zavřít pusu a dýchat i do kopce jen nosem; prý to léčí neduhy. Ty nám asi zůstanou, neboť jsme lapaly po dechu jak o život. Během pátku a soboty jsme nakoukly také do jeskyně Šipky, prošly Národní sad - takto lesopark se sochami a bustami národních velikánů (zaujal zejména Bedřich S.) - a nevynechaly jsme ani místní muzeum Šipky a muzeum Zdeňka Buriana.
„Kolik jsme ušly?“ zaznělo z houfu.
„Asi pět kilometrů.“
„To neříkej mým kloubům.“
Naďa si naopak postěžovala „su nevychozená“ a na naši adresu kousavě utrousila: „Obejdou náměstí a už mají hlad…“
Nešlo jen o hlad, ale také o kulinářský zážitek, jehož základ tkví v tom, že můžeme jíst něco, co jsme samy neuvařily. To nebývá zvykem. Zážitek jsme si v pátek dopřály v hotelu Šipka na náměstí, přesněji řečeno v jeho venkovním posezení s dramatickou skálou v pozadí. Pozdravit nás přišel osobně pan kuchař s úctyhodným bříškem; za výkon u plotny jsme mu vzdaly hold, nazvaly ho Kolouškem a slíbily, že za 24 hodin jsme tu zas.
Kuchyně s jídelnou v našem penzionu slouží nejen k jídlu a diskusím, ale i jako Síň tradic. Dvořa totiž opět přivezla „lelkovní oponu“ - patchwork sešitý z natištěných fotek ze všech předchozích Lelků - a pověsila ho na tyč nad oknem, která vypadala, že na patchwork přímo čeká. Dvořa připojila nejnovější díl věnovaný loňské Kutné Hoře.
Hynais by záviděl.
„Kam po obědě?“ ptáme se vedoucí výpravy Liby.
„Podle stavu unie,“ zní odpověď.
Takže? Do cukrárny! U Hezounů! Ať se kůže napne!
Drobný zádrhel se ukázal v nepřítomnosti jakékoliv kozy; v dálce byly vidět jen pasoucí se ovce. Ve snaze dostát tradici se Liba upnula na chybně vysvětlený význam svého jména v maďarštině. „V překladu slovo liba znamená kozu, tudíž je koza v mé osobě stále mezi námi,“ tvrdila.
Jenže chyba! Ukázalo se, že liba neznamená kozu, ale husu! A tak nezbylo než vzít zavděk poutači u stánku pod Trúbou, který nabízel specialitu s názvem Kozičky: likér z černého bezu smíchaný s tonikem, bratru za 70 korun. Neochutnaly jsme. Zato stočených perníkových uší jsme si odvážely zásoby; stejně jako pozitivní energie, která nám jistě vydrží až do konce září, do brněnského Mezilelka.
Čas: čtvrtek 25. května – neděle 28. května 2023
Místo: Štramberk
Scénář, režie, výprava: Liba Poliačiková
Podíl na výpravě - zajištění epesního počasí: bůh Lelek
Osoby a obsazení:
Bývalá studentka 1: Hana Šindelářová (Binderová)
Bývalá studentka 2: Liba Poliačiková
Bývalá studentka 3: Staňa Tesařová spací (Rybičková)
Bývalá studentka 4: Blanka Malá (Auská)
Bývalá studentka 5: Alena Pučánová Psací a Prací - nyní The Scriber (Valtrová)
Bývalá studentka 6: Jitka Dvořáková Dvořa (Wernerová)
Bývalá studentka 7: Naďa Totušková (Koláčková)
Bývalá studentka 8: Zoja Hanáková (Chodúrová)
Bývalá studentka 9: Alena Šikulová (Jindrová)
Bývalá studentka 10: Dr.AHA Nečasová (Křivánková)
Omluvena:
Bývalá studentka: Liba Dudková (Fráňová)
