Lelkování 2022 v Kutné Hoře
aneb
Lelkovní Hynais vyžaduje Síň tradic
V citelném oslabení mířila naše školní parta na tradiční lelkovní party – letos do Hory Kutné, kam nás pozvala Blanka. Bůh Lelek se staral jen o počasí, a tak z plnopočetní jedenáctky zbyl nonet. Chyběla Liba D. pečující o maminku a nemoc přikovala k domovu Drahuši, čímž nás jistě připravila o řádku hlášek, jaké umí právě jen ona.
Blanka zvolila famózní penzion Kutna zařízený ve stylu Provence; obsadily jsme ho celý včetně prostorné kuchyně s velkým stolem. Během večerních diskusních klubů jsme věnovaly vzpomínku a přípitek absentérům i Panu profesorovi.
Hned na úvod nás ohromila Dvořa. Ze smotané deky, kterou nesla pod paží, se totiž vyklubal obří patchwork s natištěnými fotkami ze všech dosavadních Lelků. Bez dechu jsme na dílo zavěšené coby závěs na dveřích zíraly.
Označeno bylo za lelkovní oponu a Dvořa za lelkovního Hynaise (na fotce je přítomna: ty ruce držící patchwork shora patří jí). Když jsme ho po telefonu líčily Draze, dostála postu vrchního glosátora, když ihned pronesla: „To by chtělo Síň tradic!“
Program kutnohorského Lelkování byl jasně daný: historie a architektura, výlet na kopec Kaňk s nedalekou rozhlednou zvanou Havířská bouda a kulinářské orgie v místních vyhlášených restauracích a kafírnictvích.
Křivolaké uličky dávaly tušit, jak asi město vypadalo v době dávného kutání stříbra. Prošly jsme je v pátek cestou k Vlašskému dvoru a impozantní katedrále svaté Barbory. Minuly jsme nespočet středověkých domů, obří kulatou kašnu, morový sloup, na kterém se restaurátorsky podílela Blančina dcera Zuzana, a radostně jsme se vyfotily na Kozím plácku před stejnojmennou kavárnou. Tradici rohatců nutně přítomných na Lelkování tak bylo učiněno zadost a to jsme ještě netušily, že nazítří potkáme za plotem jednoho výběhu stádečko živých koz a že jich bude i s kozlem rovnou devět! Jako nás. Pravděpodobně to zařídil bůh Lelek, aby odčinil ty absence…
V pátek jsme poobědvaly v bělostné restauraci Čtyři sestry a pak vyrazily vzhůru k dílu slavné trojky Parléř - Rejsek - Rejt. Při zdolávání schodů do chrámové věže sv. Barbory si Naďa neodpustila poznámku, že každý schod prodlužuje život o tři minuty. Jsme rády, že to víme; můžeme s časem navíc počítat… Zapochybovala Hanka, když o den později při stoupání do schodů rozhledny utrousila poznámku:
„Doufám, že jednou si nebudu říkat, proč jsem na ty schody lezla. Že už bych to radši měla za sebou.“ :-)
Sobotu jsme začaly pochodem na 352 metrů vysoký Kaňk a sousední rozhlednu; cesta vedla kolem památníku místních sociálních bouří z konce 15. století a kolem kamenného sloupu věnovaného památce božích bojovníku s datem 1421. Jo, jo, boží bojovníci to určitě mysleli dobře, ale dobré úmysly bývají často dlážděny krví a zmarem. Na příklad chrám sv. Barbory byl za husitských válek kališníky vydrancován, zpovědnice byly roztřískány, obrazy roztrhány, chrámový poklad pak rozkraden. Obdobně „bohulibé“ dílo včetně vypálení kostela a vraždění kdekoho předvedli kališníci v nedalekém Sedlci. Budiž jim země lehká. Ostatně někteří (tedy jejich lebky) nejspíš shlížejí na návštěvníky místní proslulé kostnice.
Keškařky cestou odbíhaly za lovem svých kešek, některé jsme lovily s nimi a hezky husím pochodem jsme z Kaňku opět mířily kulinářským směrem – do vyhlášené starobylé hospody Na Pašince, založené už v roce 1624. Příjemný pan majitel nám vyčlenil samostatnou světnici a v závěru nás provedl i středověkým sklepením. Za to jsme ho ocenily zapochybováním o jeho věku a označením koloušek, neb byl o něco mladší než my. A proti nám už je koloušek skoro každý. S výjimkou anglické královny…
Odjezdovou neděli jsme věnovaly prohlídce nedalekého Sedlce s jeho famózní prosvětlenou katedrálou nesoucí rukopis Jana Blažeje Santiniho Aichla. Obdařil ji samonosnou klenbou zvanou „česká placka“ a stejně samonosným točitým schodištěm. Úchvatné… Nevynechaly jsme ani pyramidy kostí a lebek v sousední kostnici.
Bůh Lelek na nás celé tři dny nepochybně dohlížel. Svědčí o tom mimo jiné nález keškařek Nadi a Liby, když v pátek po prohlídce sv. Barbory nešly s námi domů, ale vyrazily na další lov. Poslední nalezená keška obsahovala nápovědu: „Kde může bydlet lelek?“
No neříkejte mi, že to ten nahoře těsně před naším příjezdem nezařídil!!!
© Staňa
Čas: čtvrtek 26. května – neděle 29. května 2022
Místo: Kutná Hora
Scénář, režie, výprava: Blanka s přispěním Nadi
Podíl na výpravě - zajištění epesního počasí: bůh Lelek (sekl se jen jednou, když dopustil liják v době, kdy keškařky v pátek odpoledne samostatně lovily)
Osoby a obsazení:
Bývalá studentka 1: Hana Šindelářová (Binderová)
Bývalá studentka 2: Liba Poliačiková
Bývalá studentka 3: Staňa Tesařová spací (Rybičková)
Bývalá studentka 4: Blanka Malá (Auská)
Bývalá studentka 5: Alena Pučánová Psací a Prací - nyní The Scriber (Valterová)
Bývalá studentka 6: Jitka Dvořáková Dvořa (Wernerová)
Bývalá studentka 7: Naďa Totušková (Koláčková)
Bývalá studentka 8: Zoja Hanáková (Chodúrová)
Bývalá studentka 9: Alena Šikulová (Jindrová)
Omluvena:
Bývalá studentka: Dr.AHA Nečasová (Křivánková)
Bývalá studentka: Liba Dudková (Fráňová)