Lelkování 2021 v Horce na Hané
aneb
Kam šlápneš, tam teče Morava
čili
„Jak se do Horky volá, tak se z Horky ozývá!“
Loni nám Hanou překazil coronavirus, předletní setkání jsme tedy musely odpískat. Na virus ani náš tradiční spojenec bůh Lelek nestačil, jeho doménou je prostě počasí! Letos už měl situaci pevněji v rukou, virus zatlačil (doufáme, že nejen dočasně) na ústup, a tak navzdory slábnoucí, leč pokračující epidemii jsme se ke Dvoře na Hanou konečně sjely.
„Jak se do Horky volá, tak se z Horky ozývá,“ parafrázovala Alča Psací staré rčení o volání do hory. Ozývalo se tentokrát všech jedenáct hlasů, protože jsme se v horkém penzionu Horka sešly alespoň na jeden den v plném počtu.
A téma většiny rozhovorů jasně vypovídalo o naší životní fázi. Škola zůstala někde na periferii, na vzpomínání ani jednou nedošlo. Vystřídala ji vnoučata a …. neduhy. Máme jich všechny požehnaně.
Ovšem společným jmenovatelem sedmnáctého Lelkování byla voda, ponejvíc řeka Morava: kam jsme se na cestách vrtly, tam tekl potok, říčka nebo některé z ramen Moravy, která protkává Litovelské Pomoraví jak síť pavučiny. Ostatně obec Horka má v názvu příznačný přídomek: nad Moravou.
Ve čtvrtek odpoledne nás Dvořa nasměrovala podél Mlýnského potoka k vodáckému tábořišti Pádlo. Vyfotily jsme se s maketami vodáků, vypily pivo a šly vyzkoušet samoobslužný přívoz. Vor na sudech je přivázaný na laně, to je přivázané na očko na druhém laně napnutém vysoko nad hladinou. Pasažéři vor ručně přitahují z jednoho břehu na druhý. Nám to teda šlo jen do tří čtvrtin toku, dál se vor nehnul. Myslely jsme, že naráží do něčeho pod hladinou, ale pak nás zachránil přibíhající chlápek: nevšimly jsme si totiž, že je lano na prvním břehu zaháknuté o větev, aby vor nepoletoval sem a tam. Pán nás odbrzdil a my dojely k druhému břehu a zpět.
Večer dorazila Alča Š. a Zoja, v pátek ráno Liba P. a v doplněné sestavě jsme zamířily Litovelským Pomoravím do Hynkova. Tamní hospoda, která měla poskytnout obědovou pauzu, byla ovšem zavřená a navíc začalo drobně krápat. A tak Dvořa povolala posily: svého muže a syna se dvěma auty. Než přijeli, prohlédly jsme si nedaleký jez a pak byly převezeny na oběd do vyhlášené Lovecké chaty. Na mobilech jsme přitom sledovaly zprávy o katastrofě, kterou na jižní Moravě roztočilo tornádo. Proletělo nedaleko Břeclavi, a tak jsme trnuly, jestli se neotřelo taky o Nadin domov nebo její polnosti. Naštěstí se jí vyhnulo, zato ale přidružená bouře s kroupami velikosti tenisových míčků jim rozbila část oken a odloupla pár tašek na střeše. Obavy, že by kvůli tomu Naďa nepřijela, se naštěstí ukázaly zbytečné. Patřila k poslední trojici opozdilců, kteří dorazili v pátek večer. Přijela Alča Psací, která ještě celý pátek musela pečovat o své žáky, Liba D., která pečuje o maminku (Donu Praške ?), a zmíněná Naďa, která pečuje o své zeleninovo-ovocné latifundie a musela sklízet. Jsme komplet. Konečně celá jedenáctka!
Společně jsme se večer přece jen na chvíli vydaly proti času do školních let, když nám Blanka připomněla písničku, kterou nás naučila naše třídní. S obtížemi jsme z paměti dolovaly text songu Je to ale pokrok (abychom ho znovu nezapomněly, je v příloze).
V sobotu ráno nás autobus odvezl do Litovle a odtud jsme si vyšláply po červené opět podél Moravy směr Nové Zámky a Nový Dvůr. Liba D. ráno odjela pečovat o domov, ale už kolem poledního opět mířila za námi, aby v půli trasy nabrala do auta pár méně zdatných jedinců.
Cílem byla impozantní farma Doubravský dvůr, kde rodina Osičkových hospodaří na dvou stech hektarech půdy, stará se o tři stovky krav a provozuje vlastní mlékárnu. K podnikání přistoupili značně neortodoxně. Někdejší lichtenštejnský statek totiž proměnili v jakýsi otevřený „kravský lunapark“. Návštěvníci včetně dětí na vypůjčených tříkolkách procházejí či projíždějí kravíny i telecí školkou, kde má každé tele vlastní chatičku. Mohou se svézt na skluzavkách, nakoupit sýry, jogurty, tvaroh i máslo v obchůdku a jako vrchol nabídky se podává vynikající místní zmrzlina. Vůně dobytka je nezbytně všudypřítomná.
„Zmrzlina a smrad – taková kombinace může napadnout jenom Hanáky,“ komentoval někdo netradiční spojení.
Osičkovi nejspíš věděli, že se blížíme, a tak do jedné ohrady nainstalovali několik koz – ty přece na Lelku chybět nesmějí!!! To je tradice!
Lézt do ohrady za kozami se neslušelo, a tak jsme využily maketu krávy v životní velikosti a pořídily u ní tradiční skupinové foto. Dorazil Dvořin manžel Eda, naskládali jsme se do dvou aut a odjeli na oběd do Záložny v Litovli. Prošly jsme pak centrum a autobusová vyhlídková jízda nás dopravila zpět do Horky. O drobné drama se po návratu postarala Alča, když si zabouchla dveře od koupelny; zapomněla, že u nich chybí klika. Sedíce v jídelně, uslyšeli jsme po chvíli její volání o pomoc a po vyzkoušení několikerého zařízení kuchyně jsme ji s pomocí lžičky vysvobodily.
Závěrečné lelkovací dopoledne patřilo v neděli vizitaci Olomouce a jejího historického centra s průvodkyní Dvořou.
Na plánovaný kurz hanáčtiny na letošním Lelkování nedošlo, alespoň jsme tedy prolistovaly knížku Petra Lindušky Hanacke těžko a pomalo. Domů si pak odvážíme trvalý domácí úkol od Blanky. Tentokrát nezadala četbu; máme hledat kriminální činy v dětských říkadlech.
Kontrola plnění nastane co nevidět – od 9. do 11. října na Mezilelku v Brně!
© Staňa
Čas: čtvrtek 24. června – neděle 27. června 2021
Místo: Horka nad Moravou
Scénář, režie, výprava: Jitka Dvořa Wernerová
Podíl na výpravě (zajištění epesního, tentokrát až příliš horkého počasí): bůh Lelek
Osoby a obsazení:
Bývalá studentka 1: Hana Šindelářová (Binderová)
Bývalá studentka 2: Dr.AHA Nečasová (Křivánková)
Bývalá studentka 3: Liba Poliačiková
Bývalá studentka 4: Staňa Tesařová spací (Rybičková)
Bývalá studentka 5: Liba Dudková (Fráňová)
Bývalá studentka 6: Alena Pučánová psací – nyní The Scriber (Valterová)
Bývalá studentka 7: Jitka Dvořáková Dvořa (Wernerová)
Bývalá studentka 8: Naďa Totušková (Koláčková)
Bývalá studentka 9: Zoja Hanáková (Chodúrová)
Bývalá studentka 10: Alena Šikulová (Jindrová)
Bývalá studentka 11: Blanka Malá (Auská)
Fotky z lelkování:
Hančiny,
Staniny,
Liby P.,
Zojčiny,
Přílohy:
Je to ale pokrok (text písničky):
Kdyby lidi nevynalezli židle, židle,
Museli by sedět vestoje.
Kdyby lidi nevynalezli vidle, vidle,
Strkali by ruce do hnoje.
Kdyby lidi nevylezli roviny, roviny,
Museli by chodit do vršku.
Kdyby lidi nevynalezli noviny, noviny,
Nedostal bych včera přes ústa.
Kdyby lidi nevynalezli udice, udice,
těžko by se ryby chytaly.
Kdyby lidi nevynalezli hadice, hadice,
s kýmpak by se hadi hádali.
Kdyby lidi nevynalezli vnadidlo, vnadidlo,
čím by lidi ryby vnadili?
Kdyby lidi nevynalezli kadidlo, kadidlo,
čím by kostelníci smradili?
Kdyby lidi nevynalezli kostel, kostel,
kampak by se modlit chodili?
Kdyby lidí nevynalezli postel, postel,
kdepak by se děti rodily.
Kdyby lidi nevylezli pokrok, pokrok
Jakpak by to s námi bylo dál?
Kdyby lidi nevynalezli klozet papír, klozet papír
Nikomu bych ruku nepodal.