Lelkování 2019 v Nových Losinách
Hromadná
aneb
Po lázeňském chodníčku


„Dej si opakování,
Je prý matkou moudrosti.
Na chalupě u Stáni
Bude spousta radosti.“
 
To je letošní sloka lelkovní hymny z pera Blanky. A měla samozřejmě pravdu: radosti a srandy byl jako vždy plný ranec!
 
Moje usilování, aby se jubilejní patnácté Lelkování konalo stejně jako v roce 2011 na Rybičkovic rodinné chalupě v Nových Losinách, mělo zcela racionální důvod. Hodlala jsem děfčata protáhnout trasou mimo značené turistické stezky, které mezi místními chalupáři neřekneme jinak než Chodníčky. Aspoň jednou během léta na ni prostě musíme vyrazit, protože je úchvatná. A moje úvaha zněla:
 
Co když za pár let, až na mě s pořádáním Lelka opět dojde řada, už na podobné štrapáce nebude mít většina osazenstva kondici?!!! A jak s tím děfčata budou žít? Jak se s tím srovnají, když Chodníčky neuvidí?
 
Viděly!!!
 
Letos jsme totiž kondici měly ještě všechny v míře dostatečné. A mohly jsme si vychutnat stezičku odbočující z hlavní červené trasy nad Čerňavou, posléze se vrstevnicově klikatící po úbočí kopců s dech beroucími výhledy, překračující horské potoky a vodopády po dřevěných, místy prohnilých a podezřele nakloněných lávkách a končící (pro nás) u lovecké Jelení boudy. Obří údolí, které se od ní otevírá do dáli i se skalisky a la Adršpach, jsme bohužel vidět nemohly; výhled už pár let cloní vzrostlé stromy a musely bychom ještě ze dva kilometry pokračovat po úbočí k místu, kde okraj zarostlý není. A na to už síly a čas nezbývaly. I tak: se čtyřmi kilometry k Jelence a čtyřmi zpátky jsme toho měly dost.
 
Při plánování trasy jsem totiž netušila, že:
 
l. Po nedávných vichrech je stezka na mnoha místech zablokovaná spadlými stromy.
 
2. Po rovněž nedávných deštích je místy vydatně promočená, plná bažin, mokřin a kaluží; obzvlášť zrádné jsou pak mechy, které se tváří nevinně, ale když na ně člověk šlápne, zaboří se málem po kotníky do vody.
 
Heslo: Přelez, přeskoč, obejdi, podlez, jak se dá.
 
„Dukelský závod branné zdatnosti!“ prohlásila Dr.AHA při překonávání asi desáté překážky a náznaky protestů uťala zvoláním: „V bahenních lázních za to platíš, a tady to máte zadarmo!!“
 
Když jsme sjely lanovkou z Čerňavy zpátky na Ramzovou a usadily se na oběd v chatě Kaťuša, pravila Alča P.: „Já su ušlá jako zisk.“ Vzápětí jsme výrok rozvinuly:
 
„Cesta byla velký risk,
Tak jsme ušlý jako zisk.“
 
A Lelkovnice s vrozeným smyslem pro sarkasmus pak přeměnily název trasy na Lázeňské chodníčky. Absolvovaly jsme je v sobotu, aby s námi mohla i Alča P. dorazivší až v pátek vpodvečer, přičemž mnohem náročnější trasu zvíci 14 kilometrů jsme od pátku měly v nohou. Ta vedla od chalupy vesnicí nahoru, pak neznačenými lesními cestami po úbočí Černé stráně k pomníčku, který připomíná zdejší havárii letadla z října 1944. Pak stezičkou k úchvatné vyhlídce a zpátky do Nových Losin. Nohy bolí ještě teď při vzpomínce!!!!
 
Epesní výhledy daleko do kraje ovšem stály za to! My pro ně v Nových Losinách máme výraz „kochačka“. Liba P. jim ve své slovní zásobě vyhradila euforii a Naďa, protože si na to slovo nikdy nemůže při jejich keškařských výpravách vzpomenout, jim říká nirvána.
 
Zážitky měly(a) děvčata taky cestou vlakem do Ramzové. Potkaly mladíka, který jel navštívit kamaráda do Jeseníku, a musely mu - technicky to zdatné důchodkyně - s pomocí svých mobilů poradit, jak mu jede vlak zpátky do Prahy. Radu dostal zdarma, jen za ochotu, že je chtěl pustit sednout. Což samozřejmě odmítly se slovy:
 
„My nejsme tak staré. My jenom tak vypadáme.“
 
Naďa vyškolená hledáním kešek, objevila zkratky a cestičky z Jindřichova do Nových Losin, které jsem ani po desítkách let zdejšího přebývání neznala. Autem se po nich prostě jet nedá.
 
Připálila jsem zbytek guláše, ale nic dalšího zlého se nestalo, protože nad námi jako vždy bděl bůh Lelek. Kvůli nám ukončil období dešťů a na prodloužený víkend seslal teplé, avšak nikoliv ještě horké počasí – vedro nastalo až po našem rozjezdu domů.
 
Chyběla Blanka, takže jsme si nemohly užít recitace jejích lelkovních sonetů. I zaveršovaly jsme si alespoň závěr toho prvního s přidáním správné číslovky:
 
„Už 14 let jsme jeden celek.
Nad námi tiše bdí bůh Lelek –
s úsměvem sleduje tu krásu
oduševnělého hodokvasu.“
 
Novolosinský hodokvas se vnořil do vzpomínek. Těšíme se na brněnský Mezilelek na začátku října mimořádně spojený s celotřídním srazem a samozřejmě:
 
Za rok ve stejnou dobu na Lelkování – tentokrát u Dvoři na Hané!
 
© Staňa
 

Čas: čtvrtek 30. května – neděle 2. června 2019
Místo: Nové Losiny v Jeseníkách
Scénář, režie, výprava: Staňa Tesařová
Podíl na výpravě (zajištění epesního letního počasí): bůh Lelek
 
Osoby a obsazení:
Bývalá studentka 1: Hana Šindelářová (Binderová)
Bývalá studentka 2: Dr.AHA Nečasová (Křivánková)
Bývalá studentka 3: Liba Poliačiková
Bývalá studentka 4: Staňa Tesařová spací (Rybičková)
Bývalá studentka 5: Liba Dudková (Fráňová)
Bývalá studentka 6: Alena Pučánová psací – nyní The Scriber (Valterová)
Bývalá studentka 7: Jitka Dvořáková Dvořa (Wernerová)
Bývalá studentka 8: Naďa Totušková (Koláčková)
Bývalá studentka 9: Zoja Hanáková (Chodúrová)
Bývalá studentka 10: Alena Šikulová (Jindrová)
 
Omluvena:
Bývalá studentka: Blanka Malá (Auská)


Fotky z lelkování:

Hančiny, Staniny, Liby P., Zojčiny, Jitčiny a Nadiny

Přílohy:

Aktuální lelkovací hymna:

Lelkování 2019

Rok uplynul, nastal zas
měsíc červen, krásný čas.
Lelkování začíná,
kůže už se napíná.

Slivovice, fernet, punč,
Jedovnice, Brno, Bunč.
Následuje Svojanov,
chvíle blaha – nemám  slov.

Příští štace – Lednice,
líbila se velice.
Naďa měla starosti,
zda nás kozou pohostí.
 
Sladké chvíle nastaly,
na Hané jsme přistály.
Internátní velkochov
přichystal nám Vojtěchov.

Všechny naše koniny
snesly Nové Losiny.
Divoké sny z toho má
naše matka představená

Všechen lelkovací lid
vypravil se  do Beskyd.
Vlakem, povozem, pěšky
vydal se lovit kešky.

Tichounké jako myšky
nemusely jsme tam  být.
Penzion Samotišky
rád poslouchal tenhle hit.

Přišel ročník desátý,
zapsán do pamětních knih.
Byly jsme dost vysmátý
v Toulovcových Maštalích! 

Dosáhly jsme  na rentu,
nejely hned do Kentu.
Slavily jsme  blahý věk
v městě soch a trubiček.

Dostaly jsme pozvání
do Chaloupky pod strání.
Raduj se, HOJA HOJA,
vítala všechny Zoja!

Pod Kosířem jsou Čechy, 
slyšet toužebné vzdechy: 
"ráj se zase navrací   
v režii Alči – psací. 

Ve čtvrtek jsme jely tam
a nazpátek v neděli.
Vítalo jedenáct dam
nad Moravou Veselí.

Dej si opakování,
je prý matkou moudrosti.
Na chalupě u Stáni
bude spousta radosti.


Jenom jedno přání mám,
furt se za ně modlívám.
Ať přetrvá stále dál
lelkovací  seriál!