LELKOVÁNÍ 2015 v HOŘICÍCH
Hromadná
čili
11. epesní Světový kongres blaha
aneb
„NA BĚLOHRAD!!!“


Světovým kongresem blaha nazvala letošní Lelkování jeho režisérka Blanka, když nás zvala do svého rodného města soch a trubiček. Ty se ostatně dostaly i do nejnovější sloky Blančiny Lelkovní hymny:
 
„Když dosáhneš na rentu,
nejezdi hned do Kentu.
Oslav tento zlatý věk
v městě soch a trubiček.“
 
Poslechly jsme a obého se nám dostalo vrchovatě: sochy jsou v Hořicích, kam se podíváš, parky se jimi hemží a místní hřbitov je jimi přímo nabitý. Trubičky pro nás vinula s Blančinou pomocí její sestra a na každou kongresmanku čekalo na nočním stolku úhledné balení ovázané stužkou. Mňam!
Fotbalový tým bychom letos nepostavily, v poli chyběl jeden důležitý hráč. Naďa prodělala menší rekonstrukci těla a nový kyčelní kloub uváděla do zkušebního provozu v Lázních Bohdaneč. A tak se stalo, že Lelku předcházela pětičlenná bohdanečská sekce - v počtu čtyř jsme se vypravily za Naďou. Já jsem nabrala ve čtvrtek ráno Dvořu u vlaku v Zábřehu a cestou jsme se stavily na zámku v Kostelci nad Orlicí, Blanka dorazila z Hořic, kde už od úterka chystala lelkovní kongresovou scénu, a Libuška P. přifrčela z Havířova už dopoledne, aby pobyt v Bohdanči využila mimo jiné i k lovu místních kešek.
Na ty měla ostatně políčeno i Naďa. Berle neberle - lovila od začátku lázeňského pobytu v parku a čekala jen na nás, abychom ji v kolečkovém křesle dovezly k příliš vzdálené kešce. I stalo se a zazněl při tom vtip roku.
Naďa usedla do pojízdné židle, já v úloze posluhovačky Müllerové uchopila rukojeť a vyzvala Naďu, ať mává berlemi a volá “Na Bělehrad!!“. „Jaképak Na Bělehrad? Snad Na Bělohrad ne?!!“ upravila scénu Liba P, čímž nás na chvíli vyřadila z provozu. Lázně Bělohrad u Hořic měly být totiž cílem sobotní lelkovní vycházky.
Naďa tedy volala Na Bělohrad!, trasu kontrolovala s GPSkou zavěšenou na krku, po půl kilometru zvolala „Stát“, opustila židli a vykročila o berlích do lesa. „Nemám tě, Naďo, doprovodit do roští? Já nejsem nebezpečná, já kešky nelovím,“ nabízela se Blanka. Urovnávala Nadě terén, odstraňovala větvičky a varovala před zrádnými proláklinami. Upadnout by se teda nevyplatilo.
Naďa neupadla, v pařezu našla kešku a blaženě se usmívala. Kešku z invalidního vozíku lovila poprvé (a doufejme, že i naposledy). Cestu zpět do lázní a cukrárny už zvládla o berlích pěšky, takže jsem se chvíli svezla já (budoucí adept na chromajzla!). Daly jsme si pohár, probraly s Naďou život (nepochybujíce, že do roka a do dne nám dá při chůzi na frak) a pak jsme ji ponechaly jejímu novému kloubu, naskákaly do auta a vyrazily do Hořic – my čtyři a cedule s kozou opřená na zadním sedadle. Libuška P v jednom z mailů učinila dotaz, jestli nebude koza vrčet, případně mečet. Nedělala ani jedno, ani druhé, zato Dvořu a Libu tlačila do zad.
Hlavně nevjet do Hradce, nebo z něj nikdy nevyjedu, prosila jsem. Ve výsledku jsme asi pětkrát do Hradce vjely a vzápětí z něj zase vyjely, jak se střídala různá jeho předměstí a připojené obce. Jednou, v případě jakési obydlené zatáčky, se cedule s nápisem Hradec Králové a cedule s týmž nápisem, ale přeškrtnutým vystřídaly po dvou stech metrech.
„Ježišmarjá, už zase Hradec! My z něj snad nevyjedem,“ zoufaly jsme si, ale osud nám přál. Vyjely jsme vstříc Lelku, Hořicím a penzionu na jeho náměstí.
Den měl jednu úsměvnou dohru. Liba P, s níž jsem sdílela pokoj, spala poněkud nahlas, takže jsem nemohla ani s podporou chemie usnout, i uchopila jsem hodinu po půlnoci peřinu a vydala se hledat volný pokoj. V kuchyni se svítilo a tam vidím Dvořu, jak štrikuje.
„Proboha, co tu v tuhle noční hodinu děláš?“
„Pletu. A kam ty kráčíš s tou peřinou pod paží?“ kontrovala Dvořa.
Po pátečním dopoledním výletu k Masarykově věži samostatnosti už jsme očekávaly příjezd dalších kongresmanek. V jednu přijely manželky Hanka s Drahou a šly jsme všechny na oběd, ve tři autobus vyklopil Alču Š a kolem čtvrté jsme dostaly první z několika průběžných SMS z vlaku od „hanáckého tria“. Alču P, Libu D a Zoju vyplivl před šestou vlak, a byly jsme komplet.
Blanka nám předhodila překvapení number one, a to sladké. Přikráčela s velkolepým hranatým dortem, který vyrobila její neteř. Povlak ze zeleného marcipánu představoval otep trávy a na ní trůnila ležící bílá koza. Prostě „dort s kozóó“, jak pravila čistou hanáčtinou Blanka..
„Tu nesníme, tu necháme zkamenět,“ pravila na adresu kozy Alča P (The Scriber) a chopila se nože.
„Alčo, teď už nejsi jen Psací a Prací, ale i Krájecí,“ rozmnožil kdosi její školní a lelkovní přízviska. Alča zkrátka kumuluje funkce.
Ač jsme ve východních Čechách, zní celým dnem nejvíc hanáčtina: „Divé se! Poslóchéte! Oni nekóřijó. Co dělajó? Ó. KÁ“ apod. Hanáčtinu zavedla Blanka a na můj dotaz, proč tak mluví, odvětila: „Protože su z Prahy, ne?“
No, to zní logicky, musela jsem uznat.
Pak nastoupila Blanka s dalším překvapením: na počest jedenáctého kongresu složila vybroušený Sonet o lelkování. Nezval by záviděl! (Předmět doličný přikládám v příloze)
Při líčení životních osudů během uplynulého roku přišla s největší změnou Dvořa. Heslo: Z posluhovačky ředitelkou! Zatímco dosud působila ve školce (kam nastoupila po odchodu z cestovky a jako čerstvá předčasná důchodkyně loni v září) jako myčka nádobí a pomocnice u dětí, nyní jí nabídli místo hospodářky a ekonomky. Čili téměř hlavní šéfky, neb dosavadní ředitelka mizí na mateřskou. Tomu se říká kariéra!! Očekáváme, že do tří let nám bude Dvořa mávat z ministerstva školství!
Blanka vyvěsila na dveře přehled výrazů začínajících na písmena slova LELKOVAT. Zaujal nás mezi nimi výraz EPESNÍ, s nímž se nikdo z nás zatím nesetkal. Blanka nás dovzdělala: není to příbuzný slova kapesní a nevztahuje se ani k psovi, nýbrž se jedná o výraz pro něco mimořádného a úžasného (anglicky great).
Pro přehled přepisuji Blančin seznam (každý si ho může po libosti doplňovat):
 
L: láska, laskavost, lavice, laskomina, líbezné, lebeda, luxus, Losiny, lihoviny.
E: esprit, evokovat, epesní, eskalace, erudice (neplést s Rudicí!), extrém, exkluzivita, Evžen, elita.
L: lukulský, léto, ladnost, Lužánky, Lednice, Liby, léčivý, legrace.
K: Klofan, kouzelné, kilometry, krása, Kirča, krb, KOZY, kopec, kešky, Kokr. (Zde dokonce tři výrazy vztahující se k naší alma mater – pozn. red.)
O: opravdu, och!, odměna, Opuštěná, oslava, opakování, ohromující, oduševnělost, ozdravovna.
V: výlet, vytoužené, výskat, vzpomínky, víno, veselí, vitariáni, verše, Vojtěchov, vlak.
A: Alči, absolutní, autobus, akceptovat abatyši, atopreso, abiturientky, aureola.
T: tóny, tanec, třída, toulání, tesknota, třešně, tvargle, trubičky.
 
Každé Lelkovnici je jasné, proč tam některé výrazy jsou, řada z nich odkazuje na minulé Lelky.
Blanka připravila večerní hostinu a nezapomněla ani na jahody, čímž suplovala tradičního dodavatele – absentující Naďu, která vždy přivážela jahody z rodinných latifundií v Břeclavi.
„Můžu ti udělat obložený chleba?“ ptala se v kuchyňce Blanka Drahy.
„To nemusíš. Já si něco obložím sama,“ utrousila Draha jednu ze svých hlášek.
Řada z nás je už v důchodu a šedesátka se až na výjimky na nás projevuje: špatné klouby, šedivé vlasy, chatrný zrak i sluch. Příklad: „Prosím tě, máš hodinky?“ ptám se Alči P. „Jo, mám, ale nevidím na ně,“ opáčí Alča. Natáhne ke mně ruku, a tak spojenými silami zjistíme, kolik je hodin. :-)))
V sobotu po snídani vyrážíme na výlet, o jehož trase nám Blanka tvrdila, že měří deset kilometrů. Směrovky jí dávaly za pravdu, ale některým z nás postarších připadalo, že poněkud lžou…
Blanka cestou podávala výklad – na příklad hned první zastavení bylo před hospodou Na Čechovce, které ovšem místní neřeknou jinak než V pr…i. Krásná cesta lesem a lukami nás dovedla mimo jiné i k třetímu překvapení, které nám Blanka přichystala: na dvorku domu u cesty polehávaly a postávaly asi čtyři kozy, mezi nimi i skvostný kozel. Povinnost zajistit přítomnost koz na Lelku tedy splněna mnohonásobně! Ani jsem nemusela vozit putovní kozí ceduli, na níž od roku 2011 jen měním poslední číslo letopočtu.
Zpátky z lázní jsme jely masňácky autobusem a po obědě v Královském dvoře a po domácím kafi a dortu s kozóó v našem penzionu jsme vyrazily na poznávací túru městem.
„Pastajítě! Držte minutu ticha za to, že jsem tady získala základní vzdělání,“ zvolala Blanka v parčíku před školou a podobně nám předvedla porodnici, kde se narodila ona i její děti, zdejší impozantní hřbitov na vrchu Gothard, kde Žižka porazil křižáky, sochařský park, kde stojí několik velikánů české historie plus Krakonoš, galerii plastik pod širým nebem a další pamětihodnosti Hořic.
Po návratu opustila Lelkování Dvořa – vyrazila vstříc nedělním zkouškám se svým psem. Takže Světový kongres blaha pokračoval už jen v počtu devíti účastníček.
Nedělní dopoledne patřilo dalšímu výletu směr kamenolom s vytesaným tančícím trpaslíkem, koupaliště Dachova, pramen Kalíšek a „vyhlížerna“ (česky rozhledna) Hořický chlum. Společný oběd v Hořicích kongres uzavřel a rozjely jsme se na všechny světové strany, děkujíce Blance a bohu Lelkovi, že fšechno fčetně počasí vyšlo epesně!
Blanka to později shrnula v reakci na naše děkovné maily: „Moje milé, ne že by mne netěšila vaše pochvalná slova, cítím při nich tichou radost. Ale zároveň trochu ostych. Vždyť samy nejlíp víte, že bezproblémový vydařený kongres není mou zásluhou, já jsem byla jen "průtokový ohřívač" všeho, co seslal bůh Lelek a pomohli mi zpracovat moji blízcí. A hlavně vaše přítomnost zařídila zdání toho, že NEBE JE UŽ TEĎ. Že jste byly spokojené a radostné, mě naplňuje blahem nejvyšším, což ostatně bylo kongresovou náplní.“
Za rok bude „průtokovým ohřívačem“ Alča P, takže se vydáme poslední květnový víkend roku 2016 na Hanóó. A nejen to! Nadina vynucená absence má totiž jeden vysoce příznivý dopad: abychom se letos sešly fšechny a Naďa o kongresové blaho nepřišla, sejdeme se v září 3. října v Brně! Naďa v mailu komentovala tuto skutečnost za nás za fšechny stručně a výstižně:
„Zahajuju těšení!“ :-) 
                                                                                 (©Staňa)


Čas: 28. – 31. května 2015
Místo: Hořice v Podkrkonoší
Scénář, režie a výprava: Blanka Malá (Auská)

Osoby a obsazení:
Bývalá studentka 1: Hana Šindelářová (Binderová)
Bývalá studentka 2: Draha Nečasová (Křivánková)
Bývalá studentka 3: Liba Poliačiková
Bývalá studentka 4: Zoja Hanáková (Chodúrová)
Bývalá studentka 5: Staňa Tesařová spací (Rybičková)
Bývalá studentka 6: Alena Šikulová (Jindrová)
Bývalá studentka 7: Alena Pučánová psací – nyní The Scriber (Valterová)
Bývalá studentka 8: Jitka Dvořáková Dvořa (Wernerová)
Bývalá studentka 9: Liba Dudková (Fráňová)
Bývalá studentka 10: Blanka Malá (Auská)
Omluvena z důvodu rekonstrukce těla: Bývalá studentka: Naďa Totušková (Koláčková)


Fotky z lelkování (a čtvrteční bohdanečské sekce):

Hančiny Staniny
Zojčiny Liby P. Jitčiny

Blančin rekapitulační mail:

Vážené kongresmanky,
tak se nám to pěkně přibližuje. Já jinými starostmi nevím, kde mně hlava stojí, takže místo úzkostlivé zodpovědnosti nastává 
bohémská improvizace. Doufám, že vás to potěší, ostatně těch precizností jsme si už v životě užily dost a dost, 
takže teď si můžeme dovolit odvaz.
Přesto ale (asi abych se vyhnula děsivým snům) aspoň ty základní, nejdůležitější věci monitoruju:
tak tedy:
příjezd: ve čtvrtek v 15.00 v Lázních Bohdaneč se sejdou Matka představená, slečna Wernerová, Liba P. a Blanka 
a po návštěvě Nadi se  společně přesunou (i s kozóóóó) do Hořic
v pátek po poledni dorazí manželky, v 15.00 Alča Šikulka 
v pátek odpoledne přijede Liba F. s Alčou psací a Zojenkou (v kolik vlastně?)
byla bych ráda, kdybyste alespoň lehce nastínily, kdy budete odjíždět, abych si mohla koupit místenku do Prahy na zpáteční 
cestu - nevím, do kdy budeme muset vrátit klíče od penzionu. Byla bych ráda, kdyby to bylo co nejpozději - když už fšici 
jedou takovou dálku, tak ať to není jen na chvilku
Jinak ještě máte možnost napsat, jestli chcete nějaké vybočení ze stravování (nepřibyla-li nějaká dietka nebo omezení). 
Počítám, že v pátek po příjezdu manželek můžeme jít v Hořicích na oběd, v sobotu bychom si daly gáblík po výletu 
v Lázních Bělohradě, ve čtvrtek nějakou večeři nachystám a ostatek (snídaně, večeře) klasicky v rodinném duchu hezky doma.
Těším se, těšte se.
Blanka

Blanka opět doplnila lelkovací hymnu:

Lelkování 2015

Rok uplynul, nastal zas
měsíc červen, krásný čas.
Lelkování začíná,
kůže už se napíná.

Slivovice, fernet, punč,
Jedovnice, Brno, Bunč.
Následuje Svojanov,
chvíle blaha – nemám  slov.

Příští štace – Lednice,
líbila se velice.
Naďa měla starosti,
zda nás kozou pohostí.
 
Sladké chvíle nastaly,
na Hané jsme přistály.
Internátní velkochov
přichystal nám Vojtěchov.

Jak úžasné prázdniny
byly  Nové Losiny:
divoké sny z toho má
naše matka představená.

Všechen lelkovací lid
vypravil se  do Beskyd.
Vlakem, povozem, pěšky
vydal se lovit kešky.

Tichounké jako myšky
nemusely jsme tam  být.
Penzion Samotišky
rád poslouchal tenhle hit.

Přišel ročník desátý,
zapsán do pamětních knih.
Byly jsme dost vysmátý
v Toulovcových Maštalích! 

Když dosáhneš na rentu,
nejezdi hned do Kentu.
Oslav tenhle blahý věk
v městě soch a trubiček.

Jenom jedno přání mám,
furt se za ně modlívám.
Ať přetrvá stále dál
lelkovací  seriál!

A navíc Blančin sonet :-):

SONET  O  LELKOVÁNÍ

Oduševnělý hodokvas 
byl tady dřív, a je tu zas.
Plané jsou obavy, že se ztratil,
po roce se k nám zase vrátil

a trpělivě čeká na to
intelektuální ryzí zlato,
jak od noci až do rána
velebit budem' Klofana,

jak probereme jednoduše
všechen náš svět - a bez retuše
choroby těla, bolest duše ...

V nastalém tichu - prosty hříchu -
mnohé z nás smutně zapláčí
proto, že čas nám nestačí.



© Blanka 2015