Lelkování 2014 v Proseči
aneb
Toulovcovy maštale měly letos namále
„Toulovcovy maštale měly skoro namále,“ výstižně zaveršovala Blanka na desátém Lelkování 2014. Letos to fakt vypadalo nahnutě. Ne že by se Lelek nekonal, ale zdálo se, že jubilejní oduševnělý hodokvas strávíme v dost okleštěné sestavě – bez dvou, nebo dokonce i tří hráčů na scéně!
Blanka měla šest týdnů po ztrátě manžela pocit, že na Lelka ještě nemá duševní kondici, což jsme všichni chápali. Alče P. Lelek kolidoval s nedělním odjezdem na „Ródos“, takže avizovala pravděpodobnou absenci; v ohrožení byla kvůli zdravotním potížím i Draha, která se s ním ovšem svěřila až dodatečně na místě. Každopádně jsme my ostatní truchlily, že nebudeme komplet. O to větší byla všeobecná radost, když se i potenciální absentéři nakonec bez předchozího varování objevili! Radostný řev byl slyšet až na náměstí!
V Proseči ve východních Čechách jsme tedy nakonec proti všem chmurným předpokladům slavily desátého Lelka v plné sestavě!
Režie se ujala Liba D., když organizaci obětavě převzala za Blanku, a je třeba jí vyseknout hlubokou poklonu! Tímto jí předávám titul matky představené, protože nikomu jinému víc nesedí než jí! ?))
Logistiku zařídila skvěle: od výborného ubytování v penzionu U Ševce, přes zásobování a teplou večeři až po naplánování tras kolem bizarních skal Toulovcových maštalí. Kilometry tak akorát, ani Alča psací (nyní The Scriber) nemusela zvažovat, že zůstane u prádla! ?) A nechyběly ani kozy! Ručně vyrobené (nechápaly jsme, jak to Liba s její maminkou dokázaly).
Liba všechno jistila s několikadenním předstihem, kdy na místo přijela s celou rodinou. Keškařky Naďa a Liba P. dorazily tradičně den před námi, aby nás pak lovem nezdržovaly. První večer prý hlučely, takže na ně Liba z vedlejšího pokoje přišla, načež se Naďa ohradila: „To je jak Podra na intru!“ ?
Já jsem si jako předkrm dala v pátek dopoledne prohlídku Litomyšle (společnost mi dělala Zoja, kterouž jsem vyzvedla v Zábřehu od vlaku), v brzkém odpoledni byly na místě činu i manželky Hana s Drahou a samozřejmě Alča Š., která to měla z domova na dostřel.
Nepřeberně sentencí a hlášek zaznělo v těch dvou dnech, ostatně jako na každém Lelku. Ale bohužel tentokrát nemohu plně sloužit – sice jsem si průběžně dělala poznámky, ale když jsem k nim po více než měsíci konečně sedla, zjistila jsem, že
a/ moje poznámky jsou tak lakonické, že mi vtipnost sentencí uniká, o pointě nemluvě, ač na místě mi vtipné připadaly velmi a pointa jim nechyběla,
b/ některé jsou tak naškrábané, že je nepřečtu.
Nicméně něco přece uvízlo na papíře či v mé brožované paměti, jako na příklad Blančino sdělení, že teď má nové pracoviště v Hostivaři, což „už není ani prdel světa, to je snad už tenké střevo“, nebo Hančina rada na můj dotaz, jak se píšou Toulovcovy maštale: „To je jedno, jak to napíšeš. Většina lidí je úplně blbejch…!“
Roztomile a pro náš pokročilý věk typicky zněl rozhovor Blanky s Naďou, která jí slíbila poslat učebnici logiky. Blanka: „Pošli mi ji!“ Naďa: „Jo, ale kdybych zapomněla, tak mě reklamuj!“ Blanka: „No, jestli si vzpomenu…“ ?))
Když jsme Alču kritizovaly, jak si mohla stanovit odlet na dovolenou v den, kdy končí Lelek, a ohrozit tak svou přítomnost, odrazila kritiku elegantně, pravíc: „Já jsem tady normálně nejstarší, tak můžu mít své rozmary!“ ?
V sobotu ráno po snídani vyrážíme na túru směr Toulovcovo skalní bludiště a hned za obcí u cedule s názvem Proseč nevíme, kudy dál. Probíhají diskuse nad mapou, což hlavní glosátor Draha komentuje:
„Nechci nic říkat, ale to bloudění teda začíná nějak brzo!“
A kdosi to vzápětí uvádí na pravou míru: „Kdo nebloudí, jako by nebyl!“ (S odkazem na starší sentenci: Kdo nelelkuje, jako by nebyl)
Bloudily jsme jen náznakem, túra byla skvělá a mimo jiné vedla (jak jinak) kolem kozy – tedy přesněji řečeno kolem kozla, který obýval zahradu vedle hospody U Toulovce ve Vranicích. (Liba to měla naplánované skutečně do detailu, ač se dušovala, že o kozlu předem nevěděla).
V hospodě obsluhoval místní starosta a obec se pyšnila autobusovou zastávkou s netradičním jízdním řádem. V seznamu zastávek na tabulce figurovala na příklad Praha, hlavní prdel (přes Brannou, prdel zakopanou), Brusel, centrální WC, Smetanova Litomyšl (přes Zakysanou), Okolo Hradce, MOCKBA, zastávka mauzoleum apod. Na závěr nechybělo upozornění, že místenky nutno odpracovat před odjezdem v černé kuchyni U Toulovce. My jsme pracovat nemusely; daly jsme si pivo a pokračovaly pěšky.
Cílem byl zámek Nové Hrady, kterýž jsme obešly ze všech stran a chvíli se motaly i v zahradním bludišti, které v samém srdci ukrývalo klečícího kamenného Stalina. Blanka ho, darebáka, praštila turistickou hůlkou po hlavě. V bludišti byly také vyvýšené vyhlídkové plošiny, načež nás pobavil malý chlapeček, řka: „Já vás tam zavedu k té vyhlížerně…“
Naďa nám pak dodatečně sdělila, že jsme ušly celkem devět kilometrů, a ani jsme se moc nezadýchaly, z čehož vyvodila, že jsme šikulky! ?))
Naše blížící se šedesátka jasně udávala tón řadě diskusí: o tom, kdo se kdy chystá do důchodu, kdo už v něm je (já a Alča P., která ovšem dál, pouze s o něco menší intenzitou pracuje jako tavarišč učítělnica angličtiny), kdo jak hodlá souběžně s důchodem pracovat a podobně.
„Nedávno jsme maturovali a teď se bavíme o předčasném důchodu,“ kroutila nad tím hlavou Alča P. a Blanka situaci promptně vtělila do aktuálního čtyřverší:
„Nastává velké těšení/ jak život se nám promění/ Své radosti dej průchod/ vždyť na dosah je důchod!“
Důchod nedůchod, každopádně na dosah je letos ještě jedno setkání - na začátku října v Brně při celotřídním srazu. Máme letos kulaté jubileum: před 40 lety jsme maturovaly! A příští Lelek je vzhledem k čím dál kratším rokům taky za humny: 30. května 2015!
(©Staňa)
Čas: 30. května – 1. června 2014
Místo: Proseč a Toulovcovy maštale ve východních Čechách
Scénář, režie a výprava: Liba Dudková (Fráňová)
Osoby a obsazení:
Bývalá studentka 1: Hana Šindelářová (Binderová)
Bývalá studentka 2: Draha Nečasová (Křivánková)
Bývalá studentka 3: Liba Poliačiková
Bývalá studentka 4: Naďa Totušková (Koláčková)
Bývalá studentka 5: Zoja Hanáková (Chodúrová)
Bývalá studentka 6: Staňa Tesařová spací (Rybičková)
Bývalá studentka 7: Alena Šikulová (Jindrová)
Bývalá studentka 8: Alena Pučánová psací – nyní The Scriber (Valterová)
Bývalá studentka 9: Jitka Dvořáková Dvořa (Wernerová)
Bývalá studentka 10: Liba Dudková (Fráňová)
Bývalá studentka 11: Blanka Malá (Auská)
Fotky z lelkování:
Hančiny 
Staniny 
Zojčiny 
Liby P. 
Jitčiny 
Zvací dopis Liby D.:
Ahóóój děfčata, všechny moc zdravím.
Možná máte některá pocit, že jsem zapadla mezi blanické rytíře, mlčím, neozývám se. Ne, není tomu tak. Právě vyjíždím …..
Nejprve připomínám, že příští pátek, tedy 30.5.2014 začíná sladké nicnedělání a jiné radovánky, tedy 10.Lelek.
Přebývat a přespávat bychom měly na chatě http://www.usevce.cz/ - Proseč, okr. Chrudim.
S pánem a paní jsem mluvila, je vše v pořádku objednané, chalupu budeme mít pro sebe.
Já tam jedu s částí rodiny od pondělí do čtvrtka. Ve čtvrtek, mám dojem, že kolem 17.00 hod, by měly dorazit naše milé keškařky, takže tam budou večer pospolu 3 mladice.
Kdybyste si to některá chtěla rozmyslet a přijet dříve, není problém.
Okolí, které má být romantické, se budu snažit trochu projít a prozkoumat, abychom sí naplánovaly nějaké výlety.
Alči P., nebóóój, zvolíme něco vhodného, abys to zvládla, také nejsem moc v kondici. A když, tak s tebou zůstanu a něco spolu spácháme. Ale praní to nebude!?!?!
Budu mít s sebou „hobok“ – rozumí se notebook a věřím, že spojení bude fungovat. (Moje maminka kdysi toto PC nazvala hobokem, tak se tento název ujal a užíváme ho v rodině i práci.)
Pokud mi napíšete, jak to vidíte s příjezdem, budu ráda, abychom s ostatními mohly být v radostném očekávání.
A ještě mi, prosím, napište, pokud máte nějaké přání ohledně jídla, pití apod. Něco málo nakoupím, na místě dokoupím podle seznamu, co mi poslala Liba P.
Pokusím se zajistit nějakou večeři, ale bude záležet, jak bude kuchyň vybavená.
Tak, holky milé, napsala jsem, co mne napadlo, ale abyste věděly, že je vše v pořádku a nezapomněly vůbec přijet.
Mějte se hezky a společně si přejme, abychom se všechny sešly a bylo nám dobře jako vždy.
Ahoj Liba
A Blanka opět doplnila lelkovací hymnu:
Lelkování 2014
Rok uplynul, nastal zas
měsíc červen, krásný čas.
Lelkování začíná,
kůže už se napíná.
Slivovice, fernet, punč,
Jedovnice, Brno, Bunč.
Následuje Svojanov,
chvíle blaha – nemám slov.
Příští štace – Lednice,
líbila se velice.
Naďa měla starosti,
zda nás kozou pohostí.
Sladké chvíle nastaly,
na Hané jsme přistály.
Internátní velkochov
přichystal nám Vojtěchov.
Jak úžasné prazdniny
byly Nové Losiny:
jedna velká paráda
a hrozně mňam fažoláda.
Všechen lelkovací lid
vypravil se do Beskyd.
Vlakem, povozem, pěšky
vydal se lovit kešky.
Tichounké jako myšky
nemusíme vůbec být!
Penzion Samotišky
rád uslyší tenhle hit.
Je tu ročník desátý -
pište do pamětních knih ...
To zas budem' vysmátý
v Toulovcových Maštalích!
Jenom jedno přání mám,
furt se za ně modlívám.
Ať přetrvá stále dál
lelkovací seriál!