Lelkování Samotišky (31.5.-2.6.2013)
Lelkování 2013 v Samotiškách
aneb
Jak nám nepršelo čili Kdo nelelkuje, jako by nebyl
Za celých osm let, co nad naším hodokvasem tiše bdí, se bůh Lelek ještě tak nenadřel. Takové úsilí jako při devátém Lelkování v roce 2013 v Samotiškách zatím opravdu vynaložit nemusel. Ale předvedl se v plné síle, klobouk dolů! Zatímco hrozily povodně a na celém území republiky lilo jak z konve, ostatně jako skoro celý květen, nad Samotiškami u Olomouce se po většinu našeho pobytu klenulo modré nebe a na něm zářilo slunce. Liják spustil teprve ve chvíli, kdy jsme v pozdním sobotním odpoledni zasedly na Svatém Kopečku v hospodě. Tolik vody už nahoře prostě nešlo udržet. Lelek viděl, že jeho tým je v bezpečí pod střechou, a tak to pustil dolů. Lilo celou noc, ale v neděli ráno jsme opět vstávaly do slunečného dne. Neuvěřitelné. Lelek je velký! Kam se na něj hrabe Alláh!
V Samotiškách, na dostřel od slavného poutního chrámu a zoologické zahrady, se sešla kompletní jedenáctka. Keškařky Naďa s Libou P. dorazily s denním předstihem, aby si včas odlovily všechny kešky v okolí a při společném výletu nezdržovaly. Naďa nám pak vyprávěla, jak při čurací pauze zapomněla na místě batoh, a když se vrátila, batoh nikde. Naštěstí ho jen schovali nedaleko pracující (teda spíš lelkující) zedníci. S Libou zažily také extempore s velkým psem domácích a bránou. Jakmile ji chtěly otevřít a projít, pes se dral ven. Liba ho dvakrát odtáhla ke schodům penzionu, ale než se stihla vrátit, pes byl zpět u brány. „Ještě teď vidím chudáka Libu, jak psa táhne až ke schodům, pak prchá k brance, a než tam doběhne, pes už zase leží s čumákem mezi brankou,“ líčila Naďa. Už myslely, že nevyjdou, ale na třetí pokus se akce pes povedla.
Na zábradlí terasy penzionu Ajka po dva dny visel dva roky starý poutač s papundeklovou kozou, u níž jsem jen změnila koncové číslo letopočtu, na vchodové dveře jsme opět přilíply internátní ceduli, kterou před třemi lety vyrobila Liba, a devátý Lelek v režii Jitky Dvoři mohl v podvečer 31. května začít. Živé kozy jsme tušily za plotem nedaleké ZOO a iluzi dokreslovalo bečení ovcí z protější zahrady.
Jahody letos kvůli mizernému počasí ještě nedozrály. Naďa přivezla v krabičce jedenáct kusů - přesně do počtu. Taky třešně zůstaly nezralé na stromě v její zahradě, tedy ani tradiční třešňová slavnost se nekonala. Ale všímavá Blanka nedostatek napravila:
„U parkoviště penzionu třesně rostou. Nejsou sice zralé, ale rekvizita tu je!“
Jako připomínku svého rodiště přivezla Blanka hořické trubičky a pozor: Sama vinula! Dle rodinného receptu! Vinuli i další: já jablečný štrůdl, Dvořa sekanou.
K hodokvasu žravému i duševnímu sesedly jsme se ve vstupní místnosti penzionu, kam jsme ovšem musely z pokoje přinést další stůl. Nedařilo se s ním projít dveřmi. „Zapojte rozum!“ radila Draha, hlavní glosátor srazu. Její glosu jsem použila o něco později, když Alče nešly zavřít dveře:
„Použij rozum!“
„Co blbneš, kam bych přišla!“ opáčila mi.
Glosy hodné zaznamenání se hezky vršily. Hned zkraje, když jsme netrpělivě čekaly na opozdivší se čtveřici Libu D., Zoju, Blanku a Alču P., to kdosi komentoval: „Bloudí na Drážďanské vrchovině!“ (s odkazem na loňský Lelek, kdy tak byla přejmenována vrchovina Drahanská)
Když se rozlévalo víno, Draha poznamenala: „Jen nalej. Naďa se minule rozchlastala!“ Řvaly jsme smíchy, neb si dobře pamatujeme, že Naďa v Beskydech vypila asi půl deci vína ve dvou panácích.
Nalévala se i slivovice. „To je voda z plodů,“ řekl kdosi. „Takže plodová voda?“ zajímala se Draha.
Letošní Lelek nastolil nové téma, které se v dřívějších letech neobjevilo, teď ovšem signalizovalo náš pokročilý věk s výhledem na blížící se šedesátku. Probíral se důchod, a jak se do něj kdo těší a zda za sebou v práci práskne dveřmi hned první možný den.
„Já jdu do důchodu ve dvaatřiceti,“ spletla se poněkud Liba P.
„A jak dlouho už přesluhuješ?“ zajímala se Alča P.
Častým novým námětem diskuse byly bolavé klouby a skleróza. Tu jsem projevila hned zpočátku já:
„Jestlipak jsi, Blanko, už napsala čtyřverší na Samotišky pro lelkovací hymnu?“ ptám se první večer. Všichni na mě hledí jak na blba, protože verše od Blanky samozřejmě dávno dorazily mailem: „Tichounké jako myšky/ nemusíme vůbec být/ penzion Samotišky/ rád uslyší tento hit.“
Blanka mě utěšovala, ať si z toho nic nedělám, že sklerózou a zmatečností trpí taky. Důkazem je skutečnost, že občas ťuká na dveře své kanceláře v Klementinu. To ale prý nic není proti její šéfové. Když se jí Blanka svěřila, šéfová pravila: „To nic není. To já jsem jednou klepala, když jsem šla ze své kanceláře ven!!!“ J)
Draha to shrnula sentencí, že sklerotik je šťastný člověk, protože má, na co si vzpomene.
Dvořa nám připravila dva výlety. Přes den jsme tedy statečně pochodovaly: v sobotu směr Pohořany a v neděli pak ke zřícenině kláštera Kartouzka. Všechno zvládla i Alča P., která před dvěma lety v Nových Losinách s ohledem na bolavé klouby vzdala nedělní túru a raději na mé chalupě prala povlečení.
„Staňo, nachystej prádlo! Tady jsou kopce. Já nikam nejdu,“ zvolala letos před sobotním startem. „Prádlo není, ale můžeš uklidit penzion. Potřeboval by to jako sůl,“ odtušila jsem v odkazu na poněkud ušmudlaný stav penzionu Ajka. Alča se ovšem vzmužila a vyrazila s námi. Úklid ji nelákal, a tak penzion zůstal upatlaný i pro další hosty.
Na lesním rozcestí U Radíkova se kdosi marně snažil dostat do záběru i Libu D. Odmítala se fotit. „Stačí, že dám do záběru nohu?“ tázala se. „Jo, ale musí být s popiskou,“ glosovala Blanka.
Letošní glosování dotáhla k dokonalosti Draha, když u nedělního oběda v řecké restauraci pronesla: „Jo, a kdybyste nevěděly, co je bezbariérové pivo, tak to je pivo bez alkoholu.“
Daly jsme si pivo s kopcem pěny a plné talíře dobrého jídla, ať se kůže napne!!! Atopresso neměli, jen obyčejné kafe.
Odpolední rozchod byl ve znamení knihovnické hymny a přání: ať vznikne nám všem nárok potkat se zase za rok. Potkáme se v Podkrkonoší, neb jubilejního desátého Lelka pořádá Blanka, rodem z Hořic. Bůh Lelek to shora jistí už teď! J)))))))))))))))
(©Staňa)
Čas: 31. května – 2. června 2013
Místo: Samotišky u Olomouce
Scénář, režie a výprava: Jitka Dvořáková (Wernerová)
Osoby a obsazení:
Bývalá studentka 1: Hana Šindelářová (Binderová)
Bývalá studentka 2: Draha Nečasová (Křivánková)
Bývalá studentka 3: Liba Poliačiková
Bývalá studentka 4: Naďa Totušková (Koláčková)
Bývalá studentka 5: Zoja Hanáková (Chodúrová)
Bývalá studentka 6: Staňa Tesařová spací (Rybičková)
Bývalá studentka 7: Alena Šikulová (Jindrová)
Bývalá studentka 8: Alena Pučánová psací (Valterová)
Bývalá studentka 9: Jitka Dvořáková Dvořa (Wernerová)
Bývalá studentka 10: Liba Dudková (Fráňová)
Bývalá studentka 11: Blanka Malá (Auská)
Fotky:
Hančiny 
Staniny 
Zojčiny 
Liby P. 
Jitčin zvací dopis:
Ahoj moje milé kamarádky,
čas už se nám pomalu nachyluje a tak posílám nabídku pro letošní Lelek
www.penzion.ajka.cz
je to dobře dostupné, vlakem nebo autobusem do Olomouce a z Olomouce do Samotišek jezdí pravidelná MHD docela často
penzion budeme mít jen pro sebe, žádní další hosté (za malý příplatek)
nástup možný v pátek 31.5. v 16.00, kdo by dorazil dříve, je možné posedět v blízké hospůdce www.upoutnika.eu, otevřeno od 15.00
majitelé obývají přízemí, ale to by nemělo nijak vadit, samostatný vchod je zvenčí po schodech
u domu je asi 5 parkovacích míst
kozy jsou zajištěny v nedaleké ZOO
navrhované výlety v sobotu:
www.mapy.cz
trasa 1
po červené Samotišky-Pohořany 8,5 km zastávka Pohořanská bouda www.pohoranskabouda.wz.cz
dál směr Bělkovické údolí Podskalí zastávka Myslivecká restaurace www.penzion-podskali.cz celkem 12 km
zpět do Pohořan a dál po zelené do Samotišek 13 km
trasa možná dlouhá ale není náročná, případná varianta z Podskalí do Bělkovic 2,8 km a odtud autobusem zpět do Olomouce a Samotišek
trasa 2
vpodstatě stejná až do Pohořan a zpět po zelené do Samotišek
trasa 3
po modré Samotišky-Kartouzka 3,5 km zpět po zelené na Kopeček 3 km, zastávka v některé z restaurací na Kopečku
trasa 4
jakákoliv procházka po lese v okolí Kopečka nebo Radíkova, zpět zastávka v některé restauraci na Kopečku
neděle
až se nám bude chtít: výlet směr Kopeček : prohlídka Baziliky Navštívení panny Marie
potom krátká procházka směrem k ZOO, zastávka na atopreso v restauraci Archa www.archa-zoo.cz s výhledem do zologické zahrady, zpět na ubytování
nebo odjezd se všemi zavazadly do Olomouce, návštěva Přemyslovského paláce a Dómu svatého Václava, oběd v blízké restauraci
a nebo program dle domluvy
A Blanka operativně doplnila lelkovací hymnu:
Lelkování 2013
Rok uplynul, nastal zas
měsíc červen, krásný čas.
Lelkování začíná,
kůže už se napíná.
Slivovice, fernet, punč,
Jedovnice, Brno, Bunč.
Následuje Svojanov,
chvíle blaha – nemám slov.
Příští štace – Lednice,
líbila se velice.
Naďa měla starosti,
zda nás kozou pohostí.
Sladké chvíle nastaly,
na Hané jsme přistály.
Internátní velkochov
přichystal nám Vojtěchov.
Jak úžasné prazdniny
byly Nové Losiny:
jedna velká paráda
a hrozně mňam fažoláda.
Všechen lelkovací lid
vypravil se do Beskyd.
Vlakem, povozem, pěšky
vydal se lovit kešky.
Tichounké jako myšky
nemusíme vůbec být!
Penzion Samotišky
rád uslyší tenhle hit.
Jenom jedno přání mám,
furt se za ně modlívám.
Ať přetrvá stále dál
lelkovací seriál!