Lelkování 2012 Horní Lomná (8.-10.června 2012)
Lelkování 2012 aneb
Všechen lelkovací lid vyrazil si do Beskyd
Neuvěřitelné se stalo skutkem! Po čtyřech letech opět bylo knihovnické Lelkování ozdobeno přítomností živé kozy, ba co víc: dokonce koz dvou - matky a dcery!!! Stalo se v Horní Lomné kousek od Jablunkova a hranic se Slovenskem, kde pod Blančiným heslem „Všechen lelkovací lid vyrazil si do Beskyd“ pořádala osmé Lelkování Liba P. Zajistila živé kozy do třetice: před tím jsme mečící rohatce spatřily poprvé na druhém Lelkování u hotelu Kozí horka u Brněnské přehrady, kde kozí tradice započala, podruhé v roce 2008 na hradě Svojanově.
Mezitím i potom to byly vždy náhražky: v Jedovnicích koza v pověsti vyprávěné průvodcem ve větrném mlýně, v Lednici koza na triku Alči Š a kdesi na obzoru pasoucí se kozy na svazích Pálavy. Ve Vojtěchově nabraly kozy podobu figurek na stole ubytovny a loni u mě v Nových Losinách jsem dodala alespoň velký papundeklový obrázek kozy přitlučený na dřevěném stojanu. Obrázek s letopočtem opraveným na 2012 jsem vezla letos s sebou i do Beskyd, domnívajíc se, že živé kozy opět nebudou. Velký omyl!
Když jsme v neděli vyrážely na výlet, nevěřila jsem, kráčejíc v čele výpravy, svým očím! U domku v boční uličce se pásly kozy hned dvě. Nadšeně jsme se k nim hrnuly, abychom se od majitele dozvěděly, že se jmenují obě stejně: Líza a Líza. Tedy nikoliv Áňa a Stáňa jako ty první u Brna.
„Libo, to je timing!! To je načasování!“ nadšeně chválila Alča P.
Liba marně vysvětlovala, že s tím nemá nic společného. Všechny věříme, že pánovi poslala SMS těsně předtím, než jsme vyšly z domu, pán vyvedl kozy a opět je uklidil, když jsme zašly. Ostatně při návratu už na trávníku nebyly. Koza matka upřeně hleděla do objektivu, když jsem je fotila, a pod fousy utrousila: „To je dost, že jdete! Lelkování zdar! A tomu beskydnímu zvláště!“
Zdar, zdar, zdar! Nebyly jsme sice v plném počtu, absentovala Blanka a navíc Liba D. musela odjet už v sobotu v poledne, neb slíbila hlídat vnučku, zato jsme ale měly dokonalé ubytování v přepychové chatě Pod Loučkou o čtyřech pokojích, dvou koupelnách, obýváku s kuchyní a terasou.
Nechybělo očíslování pokojů jako na brněnském intru, a Libuška dokonce vyrobila cestovatelskou příručku s informacemi o Horní Lomné a okolí. Odvezla jsem si ji samozřejmě domů, při psaní reportáže jsem ji ovšem už nenašla (jak jinak při mé stařecké skleróze), a tak s obtížemi dávám dohromady body naší sobotní výpravy. Vyšplhaly jsme na vrch Kamenitý, odkud nás Beskydy obdařily nádherným výhledem na kopce v pozadí a na stádo oveček v popředí.
Keškařky mizely v lese a vracely se s blaženým úsměvem lovce, který dopadl další kořist. Na Kamenitém jsme se rozloučily s Libou D., kterážto spěchala dolů a vracela se za rodinou, a za drobného mrholení zamířily jsme po hřebeni směr Kolářova chata Slavíč. Tam se nám moc nelíbilo, neb atmosféru rušily zbytky slavících svatebčanů a značná omšelost interiéru, a nakonec jsme sešly znovu do údolí a já s Naďou jsme mazaly na autobus, abychom se svezly dvě zastávky k autu, kterým jsem ráno postupně všechny odvozila na start turistické značky.
Společným cílem byla večeře v penzionu U Studánky, nazvaném podle studánky s údajně léčivou vodou. Když jsme tam s Naďou dorazily, lelkovací lid nikde.
„Že by daly přednost kultuře před žvancem?“ zvolala Naďa, poukazujíc na krásný kostel v kopci nad studánkou a příslib křížové cesty tamtéž. Vtom jsme zbytek týmu uviděly! Opravdu se vydal za památkami, nejspíš i proto, že netušil, jaké úžasné dobroty na nás v restauraci čekají! Jídlo bylo tak excelentní a zejména preso tak famózní a podobné tomu, jaké dělají všude v Itálii, že jsme číšníkovi oznámily, že druhý den nás tu má v repríze na oběd.
Při placení zrodil se terminus technicus. Alča Š. vyjmenovávala číšníkovi, co zkonzumovala, a na závěr vybafla: „Atopreso.“ Termín tento už provždy označuje obzvlášť dobře uvařené kafe. Všichni mají povinnost hlásit ostatním, kdyby na ně ještě někde po republice narazili.
Po večerech jsme na chatě probíraly uplynulý rok a vzpomínaly na Brno, školu a milého Klofana a drobně popíjely vínko. Naďa alkohol téměř nepije, vypila vína malý kalíšek velikosti panáka slivovice, a tak jsme se lámaly smíchy, když natáhla ruku pro druhý a kdosi to komentoval: „Teda Naďo, do tebe to dneska padá!!“
S požitkem jsme konzumovaly naprosto úžasnou škvarkovou pomazánku, kterou vyrobil Nadin manžel, a smály se popisu receptu, který začínal doporučením, že škvarky musí být domácí, a končil větou: „Kup si celé prase!“
Po nedělním kratším výletu kolem koz a na významnou chráněnou louku, k níž jsme ale nakonec nedošly, skončily jsme opět U Studánky. Oběd znovu famózní a provázený sáhodlouhými dohady, kolik palačinek s borůvkami objednat jako zákusek. Nakonec doporučila Naďa: „Prosíme jedny palačinky a sedmnáct příborů…“ Číšník měl smysl pro humor a pro nás pochopení…
Loučily jsme se před hospodou, zapěly knihovnickou hymnu a rozjely se vstříc všedním dnům. V Olomouci jsem vyklopila Alču Š., Alču P. a Dvořu a na dálnici směr Mohelnice jsem si stejně jako po cestě tam prozpěvovala: „Tisíc mil, těch tisíc mil, maturita v dálce cíl….“ Jo, jo, je v dálce, jenže opačným směrem. Kalendář ukazoval zrovna 10. června, což znamená, že přesně to samé odpoledne před 38 lety jsem seděla před maturitní komisí…
Tak to je konec letošní lelkovací anabáze. Měla jako vždy dozvuky – republikou už v neděli večer křižovaly maily s informacemi, jak kdo dorazil domů.
Jo, a kdybyste někdo nevěděli, kde je Drážďanská vrchovina, tak Dvořa vás ráda poinformuje…. :-))))
Příští rok nás na ní bude čekat, neb deváté Lelkování pořádá na Hané právě ona! Hoříme všichni zvědavostí, kdeže se to vlastně v roce 2013 sejdeme!
(©Staňa)
Čas: 8. – 10. června 2012
Místo: Horní Lomná (Beskydy)
Režie: Scénář, režie a výprava: Liba Poliačiková
Osoby a obsazení:
Bývalá studentka 1: Hana Šindelářová (Binderová)
Bývalá studentka 2: Draha Nečasová (Křivánková)
Bývalá studentka 3: Liba Poliačiková
Bývalá studentka 4: Naďa Totušková (Koláčková)
Bývalá studentka 5: Zoja Hanáková (Chodúrová)
Bývalá studentka 6: Staňa Tesařová spací (Rybičková)
Bývalá studentka 7: Alena Šikulová (Jindrová)
Bývalá studentka 8: Alena Pučánová psací (Valterová)
Bývalá studentka 9: Jitka Dvořáková Dvořa (Wernerová)
Bývalá studentka 10: Liba Dudková (Fráňová)
Bývalá studentka a pro životní potíže omluvená absentérka: Blanka Malá (Auská)
Fotky Hanka
Fotky Jitka
Fotky Liba P.
Fotky Staňa
Fotky Zoja
Lelkování 2012
Rok uplynul, nastal zas
měsíc červen, krásný čas.
Lelkování začíná,
kůže už se napíná.
Slivovice, fernet, punč,
Jedovnice, Brno, Bunč.
Následuje Svojanov,
chvíle blaha – nemám slov.
Příští štace – Lednice,
líbila se velice.
Naďa měla starosti,
zda nás kozou pohostí.
Sladké chvíle nastaly,
na Hané jsme přistály.
Internátní velkochov
přichystal nám Vojtěchov.
Jaké naše koniny
snesou Nové Losiny?
Divoké sny z toho má
naše matka představená.
Jak úžasné prazdniny
byly Nové Losiny:
jedna velká paráda
a hrozně mňam fažoláda.
Všechen lelkovací lid
už se těší do Beskyd.
Vlakem, povozem, pěšky
vydáme se na kešky.
Jenom jedno přání mám,
furt se za ně modlívám.
Ať přetrvá stále dál
lelkovací seriál!