Lelkování 2011 Nové Losiny (3.-5.června 2011)
Lekování 2011 v Nových Losinách aneb
Domov mládeže pro seniory
Jako první dorazily na sedmého lelka jahody. Vystoupily na perón na nádraží v Jindřichově, zrale červeně pozdravily a za sebou ve vlaku zanechaly svou majitelku Naďu, provázenou další dvojicí keškařek Libou P. a Zojou. Trojice mi zamávala a mířila dál do hor lovit kešky, zatímco já s jejich batožinou a krabicí plnou jahod fičela na chalupu, abych ji připravila na nejslavnější návštěvu v její čtrnáctileté historii. Byl pátek 3. června a začínalo Lelkování 2011. Další školní výlet pozdního výběru z ročníku 1974 na SKŠ Brno se konal na naší rodinné chalupě v Nových Losinách.
Hlavním bodem mé závěrečné přípravy byla koza, teda vlastně dvě – obě vyřezané z papundeklu i s nápisem Lelkování 2011. Musela jsem je přitlouct k dřevěnému stojanu, který pak z trávníku před chalupou kolemjdoucím hlásal, co se tu odehrává. Moje půlroční snaha zajistit živou kozu se minula s účinkem, neb ve vsi je plno ovcí, a dokonce i lamy, ale koza ani jedna.
Než dorazila celá jedenáctka, bylo devět večer. Nejdřív jsem jela ve dvě znovu do Jindřichova pro Blanku, neb v Losinách většina vlaků nestaví. S Blankou ovšem vystoupily i manželky Hanka s Drahou, kteréžto měly původně přijet až v půl páté. S Blankou si tak dlouho telefonovaly, až zjistily, že sedí ve stejném vlaku, ba dokonce snad i v tomtéž vagonu.
V půl páté jsem fičela do Branné pro keškařky, které už měly hledání skrýší cestou z Ramzové dost, ještě jsme si společně zajely znovu do Jindřichova pro Alču Š., jejíž vlak právě brzdil, takže v pět už bylo osazenstvo téměř komplet. Konečně v půl deváté dorazil do Losin vlak vezoucí poslední trojku z Hané - Libu D., Alču P. a Dvořu. Ty odmítly, abych pro ně přijela na nádraží, a šlapaly do kopce pěkně pěšky. Tak jsme na ně alespoň čekaly seřazené před chalupou u kozy, a když byly na dostřel, vítal je zpěv školní hymny.
Dveře chalupy jsem ozdobila cedulí s nápisem Domov mládeže a jeho brněnskou adresou, načež to Draha komentovala slovy: „Domov mládeže pro seniory.“
Ráchaly jsme se v potoce, vdechovaly horský vzduch, až Blanka pravila, že navrch k proviantu by se mělo platit vzdušné - 15 korun na osobu.
V sobotu ráno jsme vyrazily po modré do Františkova a dál po silnici do Branné, odtud na Pasák a pak okruhem přes pastvinu s napruženými býky a přes Aloisov s dřevěnými plastikami jsme dotlapaly zpět do Branné. Z posledních sil jsme ještě vyšplhaly do hospody Na Kovárně na opulentní oběd. OTP (ozdobné tukové prstence) se mírně naply.
Šest kilometrů zpět na chalupu pěšky už bylo ovšem nad naše síly (až na vytrvalkyně Naďu a Libu, které si ještě od jídla odskočily na kopec pro kešku), a tak dorazila záchranná služba v podobě mých místních kamarádů a s jednou otočkou nás autem dopravila do Losin.
V neděli ráno vystrčila Draha hlavu z chalupy, spatřila nás u potoka a odevzdaně poznamenala: “Zas ti samí lidi….“.
Zvládly jsme ještě nedělní výlet na Tři kameny, jen Alča P. a její bolavé klouby zůstaly na chalupě; za trest musela prát povlečení, díky čemuž se jí dostalo pozměněné školní přezdívky. Namísto Alča psací je teď už Alča prací…
Počasí bylo ukázkové, bůh Lelek to shora jistil, k čemuž Alča P. poznamenala: „Bodejť by ne, když má akci jen jednou do roka na tři dny a po zbytek roku nemá co na práci!“
Zatímco na většině předchozích Lelků jsme festovně vzpomínaly na školu, až jsme občas mívaly pocit, že jsme se do ní jednou nohou vrátily, tentokrát kupodivu zůstala škola kdesi v pozadí či za oponou. Buď už na její účet za těch předchozích šest let všechno podstatné zaznělo, anebo přibývá lelkovních témat a vzpomínek, zkrátka o školu a brněnské roky jsme se jen lehounce otřely a zazpívaly snad jen dvě písničky. Na Klofana jsme ovšem krátce s dojetím zavzpomínaly a poslaly mu tradiční pohlednici.
Zato jsme si zapěly lelkovní hymnu s novou slokou, kterou Blanka dodala v předstihu: „Jaké naše koniny/snesou Nové Losiny/divoké sny z toho má /naše matka představená“. Blanka tak do hymny zapojila můj sen, který se mi v malých obměnách zdál během jara třikrát a o němž jsem všechny průběžně informovala mailem. Pokaždé byl pátek odpoledne, na chalupu právě dorazila lelkovací parta a já na ně ve dveřích ohromeně zírala, protože jsem na Lelka zapomněla a neměla jsem absolutně nic připravené. Na chalupě nebyl snad ani rohlík. Pokaždé jsem se ze snu vzbudila úplně zpocená tím trapasem. Naštěstí to byl opravdu jen sen, v reálu jsem na Lelka nezapomněla.
Blanka nám taky během sobotní podvečerní seance na terase přednesla svou zbrusu novou báseň s názvem Kdyby… Vypjala se k vrcholnému výkonu, má od nás návrh na Pulitzerovu lelkocenu, obzvlášť za poslední sloku:
„Už sedm let jsme jeden celek
Nad námi tiše bdí bůh Lelek –
s úsměvem sleduje tu krásu
oduševnělého hodokvasu. „
Sedmý oduševnělý hodokvas Made in Nové Losiny je pryč, ale nesmutníme. Před námi je několik menších lelkovních sekcí a navíc víme, že roky už nejsou, co bývaly. Někdo čaruje s časem a týdny i roky jsou čím dál kratší, takže coby dup je tu další Lelek – tentokrát nejspíš o kus dál na východ v Beskydech.
(©Staňa)
Čas: 3. – 5. června 2011
Místo: Nové Losiny
Režie: Staňa T.
Osoby a obsazení:
Bývalá studentka 1: Hana Šindelářová (Binderová)
Bývalá studentka 2: Draha Nečasová (Křivánková)
Bývalá studentka 3: Blanka Malá (Auská)
Bývalá studentka 4: Liba Poliačiková
Bývalá studentka 5: Naďa Totušková (Koláčková)
Bývalá studentka 6: Zoja Hanáková (Chodúrová)
Bývalá studentka 7: Staňa Tesařová spací (Rybičková)
Bývalá studentka 8: Alena Šikulová (Jindrová)
Bývalá studentka 9: Alena Pučánová psací (Valterová)
Bývalá studentka 10: Jitka Dvořáková Dvořa (Wernerová)
Bývalá studentka 11: Liba Dudková (Fráňová)
Fotky Hanka
Fotky Jitka
Fotky Liba P.
Fotky Staňa
Fotky Zoja
Lelkování 2011
Rok uplynul, nastal zas
měsíc červen, krásný čas.
Lelkování začíná,
kůže už se napíná.
Slivovice, fernet, punč,
Jedovnice, Brno, Bunč.
Následuje Svojanov,
chvíle blaha – nemám slov.
Příští štace – Lednice,
líbila se velice.
Naďa měla starosti,
zda nás kozou pohostí.
Sladké chvíle nastaly,
na Hané jsme přistály.
Internátní velkochov
přichystal nám Vojtěchov.
Jaké naše koniny
snesou Nové Losiny?
Divoké sny z toho má
naše matka představená.
Jenom jedno přání mám,
furt se za ně modlívám.
Ať přetrvá stále dál
lelkovací seriál!