Lelkování 2009 čili Z Pohádky do pohádky


Seriál zázraků pod názvem Lelkování dospěl k dílu s číslem pět!
A byla to Pohádka! Nejenže jsme v ní bydlely, ale pohádce se podobaly celé dva dny od 22. do 24. května 2009, v nichž jsme se už popáté společně vydaly proti času.
Dějištěm jubilejního poškolního výletu našeho pozdního výběru ročníku 1974 se stala Lednice. Těšily jsme se velice a mimo jiné byly zvědavy, jak se organizátorka Naďa vypořádá s účastí rohatých koz.
Kozí tradice je součástí Lelkování od druhého dílu u Brněnské přehrady. Tehdy byly dvě kozy v ohradě u hotelu Kozí horka živé. O rok později v Jedovnicích se rohatice objevila toliko v pověsti ve větrném mlýně, ve Svojanově se opět účastnila živě v ohrádce při východu z hradu, tudíž letos byla pravděpodobná přítomnost opět pouze fiktivní.
Nadinu snahu vyrovnat se s tradicí poukazem na to, že se kozy pasou v dálce na obzoru na svazích Pálavy, přijal tým s lehkou nedůvěrou. Leč situaci zachránila Alča Š., kterážto zodpovědně přijela v triku s obrázkem rohaté kozy na hrudi. Mužstvo (vlastně ženstvo) bylo uspokojeno a přestalo reptat.
K dojmu pohádkovosti v penzionu Pohádka přispěla i nepřítomná Liba D., která svou absenci maskovala zasláním krabice plné vlastnoručně vyrobených čarodějnic na koštěti. Nebraly jsme si dar osobně a dojatě Libě děkovaly, předávajíce si z ruky do ruky telefon.
Pak jsme se vrhly na mísy jahod z Nadiných latifundií (tentokrát se díky časnějšímu datu srazu změnila třešňová slavnost ve slavnost jahodovou) a vzápětí jsme načaly sýry a další dobroty, které pro nás Naďa nakoupila. Týlové zabezpečení zvládla geniálně a nejspíš musela mít i nějakého sponzora, soudě podle toho, jak málo peněz po nás chtěla.
Páteční večer jsme věnovaly referátům, co kdo za rok zažil, a byl to večer veskrze poučný a přínosný. Mimo jiné jsme se dověděly o existenci celosvětového hledání skrýší formou hry pro nohy, mozek a GPS - geocachingu. Poté, co nám ji Liba P. a Naďa vysvětlily, jsme se při sobotním výšlapu aktivně a úspěšně zapojily do hledání kešek. Zároveň jsme žasly, co si hravé lidstvo ještě nevymyslí!!!!!!!!
Sobotní procházku lednicko-valtickým areálem kolem rybníků a loveckých zámečků provázelo několik nadpřirozených úkazů. U veřejnosti nepřístupného Rybničního zámečku se našeho skupinového fota ujal pán v montérkách, z něhož se posléze vyklubal správce, a natolik jsme ho zaujaly, že nás pozval na prohlídku s výkladem. Nikdo nám nevymluví, že byl vyslán vyšší mocí a od rána nás na místě očekával a vyhlížel. Sice to popřel, ale my víme své…
Nabídl i obraz s historkou o kormoránovi chrlícím vodu, čímž načal mnohonásobný výskyt ptáků na trase. Tu labutě, tu kachny, tu čápi a pak dokonce i ptactvo mužské v podobě hanbatých nudistů vystavujících svá těla u zámečku Apollo.
Nádech nadpřirozeného úkazu měla i cukrárna, kterou jsme náhodně objevily cestou z pozdního oběda v Lednici. Zákusky zcela neznámých tvarů dávaly tušit, že jde o další zásah shůry, abychom mohly lépe a radostněji hřešit pod heslem „Ať se kůže napne!“ Napnula se věru, co se do nás vešlo. Nad invencí tuniského cukráře v cukrárně Cibulka nám lezly oči z důlků.
„Nevidíme se naposledy!“ oznámily jsme při odchodu prodavačce, a jak jsme řekly, tak jsme učinily. V neděli po výletu k minaretu jsme do Cibulky uspořádaly druhý nájezd – tentokrát na sladký oběd.
O kulturní vložku na nedělním výšlapu se postarala Dvořa: na břehu rybníčku povyhrnula růžové triko a předvedla břišní tance.
Bůh Lelek stál po celý víkend při nás. Seslal příhodné počasí, o to ostatní jsme se už postaraly samy. A že toho není málo. Vzpomínky se míchají se současností a každý z nás se neustále dozvídá něco nového o škole, kam chodil před 35 lety. Například já jsem byla ve svých 53 letech informována, že nás v prvním ročníku učila češtinu autorka Želar, což jsem fakt netušila.
Jakoby ozvěnou se nás dotýká čas, kdy nám bylo osmnáct, zlehka našlapujeme ve vlastních zavátých stopách a na chvíli nám těch osmnáct opět skoro je. Zpíváme třídní songy a s dojetím vzpomínáme na kantory, zejména na toho s kytkou u nosu…
A kořínky zapouštějí, pěkně se košatíce, už nové - lelkovací - tradice, které možná časem převálcují i ty dávné tradice školně knihovnické. Lelkování je něco jako škola na druhou, její pokračování, takový pohádkový postgraduál.
Začíná nám připadat, že vidět se jednou za rok je málo. To setkávání postarších a recesi přístupných dam na opožděných školních výletech má mnohem větší potenciál! Možná i proto jsme tak horlivě souhlasily s uspořádáním celotřídního srazu v Brně.
Sraz bude na podzim, tedy v poločase toho našeho srazu lelkovacího, a roztomilé datum, které pronesla Liba P., mu už nikdo neodpáře! Koná se v září 3. října!!!!!!!!!!!!!!
Na samý závěr jsme v neděli odpoledne opět v kruhu zapěly třídní hymnu (časem k ní určitě přidáme tu lelkovní, až se ji pořádně naučíme) a Blanka k nám jako třešničku na dortu pronesla své geniální čtyřverší: Každého dne si vážit/ být stále fit se snažit/ pak vznikne nám všem nárok/setkat se zase za rok.
Čtyřverší si obsahově podává ruku se závěrem lelkovací hymny od téže autorky: 
                                         Jenom jedno přání mám,
                                         furt se za ně modlívám.
                                         Ať přetrvá stále dál
                                         lelkovací seriál!

                                                                            (©Staňa)

Osoby a obsazení:
Čas: 22. – 24. května 2009
Místo: Lednice 
Režie: Naďa 

Osoby a obsazení:
Bývalá studentka 1: Hana Šindelářová (Binderová)
Bývalá studentka 2: Draha Nečasová (Křivánková)
Bývalá studentka 3: Blanka Malá (Auská)
Bývalá studentka 4: Liba Poliačiková 
Bývalá studentka 5: Naďa Totušková (Koláčková)
Bývalá studentka 6: Zoja Hanáková (Chodúrová)
Bývalá studentka 7: Staňa Tesařová spací (Rybičková)
Bývalá studentka 8: Alena Šikulová (Jindrová)
Bývalá studentka 9: Alena Pučánová psací (Valterová)
Bývalá studentka 10: Jitka Dvořáková Dvořa (Wernerová)
Bývalá studentka a pro nemoc omluvená absentéra: Liba Dudková (Fráňová)
Penzion Pohádka
 
Hančiny fotky z Lednice
Zojčiny fotky z Lednice
Staniny fotky z Lednice
Jitčiny fotky z Lednice
Fotky z Lednice Liby P.
 

 
A Blanka aktualizovala lelkovací píseň :-) 
Lelkování 2010


Rok uplynul, nastal zas
měsíc květen, krásný čas.
Lelkování začíná,
kůže už se napíná.

Slivovice, fernet, punč,
Jedovnice, Brno, Bunč.
Následuje Svojanov,
chvíle blaha – nemám  slov.

Příští štace – Lednice,
líbila se velice.
Naďa měla starosti,
zda nás kozou pohostí.

Sladké chvíle nastanou,
až přijedem na Hanou.
Čarokrásný den i noc
přichystá nám Holomóc.

Jenom jedno přání mám,
furt se za ně modlívám.
Ať přetrvá stále dál
lelkovací  seriál!